Příběh muže mezi dvěma ženami a příběh ženy mezi dvěma muži
Román Doktor Živago vynesl svému autorovi Borisi Pasternakovi Nobelovu cenu za literaturu a zároveň takový odpor tehdejšího sovětského režimu, že tvůrce ocenění raději odmítl. Divadlo Na zábradlí nyní uvádí adaptaci slavného románu v režii Jana Mikuláška.
Pasternakův román, historickou fresku mapující vlny revolucí v Rusku a spletité osudy lidí v nich, jistě není možné zachytit na scéně v celém rozsahu. A je to vůbec nutné? Koho dnes, kdy sledujeme války a masakry v přímém přenosu, zajímá, jak a co bylo kdysi? To, co zůstává, jsou osudy jednotlivců, kteří v té době žili, prožívali své vášně. Zdá se tedy, že kromě základních milostných motivů románu, totiž příběhu muže mezi dvěma ženami a příběhu ženy mezi dvěma muži, šlo tvůrcům především o atmosféru.
Evokaci zvichřené atmosféry politického a společenského vývoje, který zasáhnul jejich životy. Tomuto záměru odpovídají veškeré scénické prvky, neboť - jak je Na zábradlí zvykem - jedná se o velkou expresivní podívanou, protkanou spoustou symbolů a nápovědí. Pokud jde o zobrazení osudů jednotlivců ve vztazích, máme pocit, že je tu spíše než vnějšek zobrazován vnitřek postav. Jejich pocity jsou zveřejňovány v naddimenzované a zkreslující groteskní formě.
Klíč nabízí už scéna Marka Cpina, prostor se všech stran obklíčený zrcadlovými stěnami, jejichž jednotlivé části jsou posuvné. Divák tedy může podle momentálního nastavení vidět v několikanásobném odraze, co se děje na scéně, ale chvílemi i to, co se odehrává za scénou. Dalším výrazným scénickým prvkem jsou starodávná sofa. V první části jedno z nich, symbol někdejšího přepychu, visí obráceně nad jevištěm. A na scéně postupně přibývá sofa rozlámaných a rozřezaných. V části druhé už nenajdeme na scéně ani jedno v původním stavu.
Zcizovacím prvkem je mikrofon na stojanu, k němuž se uchylují jednotlivci, aby citovali z románu, zveřejňovali pocity postav, ale i hlásali dobové ideje. Celý děj je řízeným, ohlušujícím zmatkem, rytmizovaným a v intervalech korunovaným hlučnými výstřely a hysterickým křikem.
V režiích Jana Mikuláška v tomto divadle jsme zvyklí, že důležitá je celková kompozice, podobající se hudební skladbě, ale že stejně důležitá jsou sóla jednotlivců, jakoby jednotlivých nástrojů. To platí ve vrchovaté míře i v této inscenaci. Nejen protagonisté, ale i menší postavy jsou dokonale propracovány do detailů, a jednotlivé herecké výkony jsou doslova lahůdkou pro labužníky, i když celek nemusíme přijmout.
První část, jejíž replika se v průběhu představení objevuje ještě několikrát, je jakýsi tanec smrti na velkolepém bále, kde jsou jednotlivci zmítáni všemi směry, a ne každý z nich to dokáže ustát. Jsou ovšem osobnosti, kterým se podaří stát stranou či naopak přizpůsobit se rytmu doby a projít těmito bouřemi s úsměvem a elegancí. Ovšem, v druhém případě se nejedná o kladné hrdiny. V základním rozvrstvení postav dominuje od počátku čtveřice - doktor Živago Stanislava Majera, Lara Jany Plodkové, Toňa Anežky Kubátové a Antipov Miloslava Königa.
Stanislav Majer jako Živago je prototyp společensky přijatelného, spolehlivého chlapáka, který vzbuzuje důvěru, a zároveň vnitřně rozkolísaného inteligenta, pochybujícího o sobě i o společenských proměnách. Proto je jeho nejcharakterističtějším rysem smutek, doslova ruská chandra. Lara Jany Plodkové je femme fatale, provokativní, zajímavá, křehká, přinášející mužům spíše nebezpečí nežli radost. Je stále nešťastně šťastná, hysterická oběť doby, poměrů a vlastních vášní. Jejím opakem je klidná, bezproblémová, oddaně milující Toňa. Nebezpečný a přitažlivý je Königův Antipov, Lařin osudový muž, anarchista a revolucionář, zvyklý razantně řešit cizí životy, stejně jako ten svůj.
Vzájemná komunikace této čtveřice je plná výrazných expresivních gest, hysterického svíjení po podlaze, hlasitého kvílení a groteskně zkresleného chování (jistě nikoli náhodou jsou součástí děje dětské hry na honěnou a na schovávanou, či mluvení zkreslenými hlasy). Ovšem i další herci vytvářejí velmi zajímavé kreace. Okouzlující je Jiří Vyorálek jako zlodušský právník Komarovskij, elegantní manipulátor a svůdce, který vstupuje do osudů všech protagonistů jako zdánlivě hodný strýček, ale zároveň ďábel pokušitel a ničitel duší. Doktor Živago v Divadle na zábradlí je velkou podívanou, útočící na smysly diváků vizuální efekty, hudbou a zvuky, i do nejvyšších obrátek dovedeného groteskního herectví. Ovšem, hodně záleží na divákovi, jestli tuto chvílemi až předimenzovanou dávku vjemů je ochoten přijmout.
Nejposlouchanější
-
Anna Beata Háblová: Víry. Románové podobenství o cestě k překonání strachu a ponížení
-
Fjodor Michajlovič Dostojevskij: Idiot. Nadčasový příběh o víře, že dobrota může změnit lidská srdce
-
Winterbergova poslední cesta. Železniční roadstory podle bestselleru Jaroslava Rudiše
-
Zmizela a Strýček z nebe. Šumavské povídky Karla Klostermanna
