„Na některé věci jsou přece chlapi stejně citliví na celém světě“

Jde o humorný a zároveň dojemný příběh amerických Irů, kteří se snaží vyrovnat s fatálním prokletím. Týká se velikosti jistých, pro muže velmi choulostivých partií. Na českou premiéru se přijel podívat i sám autor, který je nejen uznávaným scénáristou a dramatikem, ale také hercem. Zahrál si mimo jiné i v kultovním snímku Poltergaiste. Svoji uměleckou dráhu Martin Casella zahájil jako asistent Stevena Spielberga.

„Začínal jsem jako asistent produkce a poté se vypracoval na jeho osobního asistenta. Naučil jsem se od něho, že diváci jsou strašně důležití. Ať děláte cokoli, film nebo divadelní hru, nepíšete to jen pro sebe, vždycky musíte brát v potaz i publikum a důvod, proč tam je. Jestli chcete, aby diváci jásali, křičeli nebo se smáli, nebo aby se báli. Například v Čelistech Spielberg chtěl, aby se opravdu báli, Schindlerovým seznamem je chtěl poučit a současně dojmout. A to je to, co jsem se od něho naučil. Že nepíšete ve vzduchoprázdnu, že se nechcete dělit jen o to, co sami jste, ale že do toho musíte vtáhnout i ostatní.“

Martin Casella, Irská kletba |foto: Komorní Činohra

Po této zkušenosti jste se několik let věnoval herectví, účinkoval jste v řadě filmů včetně slavného Poltergaiste. Patří role Martyho z tohoto filmu k vašim nejoblíbenějším?Poltergeist byl nejlepší, protože to byl můj první film a vlastně jsem tu roli vůbec nečekal. Tou dobou jsem hrál v divadle v Los Angeles, kde jsem vyrostl. A jednoho dne z ničeho nic zazvonil telefon a byl to vedoucí castingu, že prý mají problém s obsazením jedné role. Byla původně psaná pro jiného herce, ale nakonec Spielberga napadlo, že bych to mohl hrát já. Na přípravě tohoto filmu jsem se podílel, když jsem s ním ještě spolupracoval, takže jsem zhruba věděl, o čem scénář je. Nedali mi žádné podklady, takže jsem netušil, co po mně budou chtít.

Martin Casella, Irská kletba |foto: Komorní Činohra

Cestou na konkurz jsem si v autě zkoušel dýchat zhluboka, jako že se vidím něco strašlivého, a hlasitě jsem ječel. Auta kolem mě troubila, řidiči na mě vyděšeně koukali, mysleli si, že jsem se nejspíš zbláznil. A když jsem dorazil na konkurz, nechali mě dělat přesně takovouhle scénu. Pak se dva měsíce nic nedělo a nakonec si mě pozval sám Spielberg a oznámil mi, že jsem tu roli dostal. Kolem filmu jsem se motal odmalička, celá moje rodina pracuje ve filmovém průmyslu. Ale bylo to poprvé, kdy jsem ve filmu účinkoval a bylo to okouzlující, fantastické, ale mnohem těžší, než jsem čekal.

Martin Casella, Irská kletba |foto: Komorní Činohra

Po hraní jste se dal na psaní filmových scénářů i divadelních her. Právě Irská kletba patří mezi vaše nejúspěšnější dramata… Vzniklo to tak, že jsem se přestěhoval z Los Angeles, kde jsem vyrůstal, do New Yorku. A tam jsem poznal spoustu nových lidí, včetně amerických Irů. Někdo se o irské kletbě zmínil, ale já o tom nikdy předtím neslyšel. Přijel jsem z Los Angeles, kde se muži baví maximálně o rozměrech svého auta, protože to je pro ně to nejdůležitější. Ale bylo mi řečeno, že na východním pobřeží Spojených států, kde žije početná irská menšina, tedy Boston, New York, Filadelfie, Chicago, tam všude tuhle pověru znají. A tak jsem se o to začal zajímat, prozkoumal jsem řadu internetových stránek, rozhovorů a zjistil jsem, že je to skutečně tak.

Martin Casella, Irská kletba |foto: Komorní Činohra

Dokonce je o tom i jedna scéna ve filmu Good Will Hunting, kde jedna žena v baru řekne Benu Affleckovi: ´Běž domů i s tou svou malou irskou kletbou!´ Napadlo mě, že by to mohl být dobrý námět pro hru. I proto, že je to tak trochu zakázané téma, neslušné, protože o takových věcech se přeci nemluví. Napsal jsem text a nabídl ho jednomu newyorskému režisérovi, se kterým pravidelně spolupracuji. Dlouho se neozýval a pak mi zavolal celý rozpačitý, koktal, že se mu to líbilo, ale že neví, jestli na to budou lidi vůbec chodit. Nakonec jsme udělali scénické čtení. Když skončilo, herci ani diváci nechtěli odejít, pořád si o tom chtěli povídat. Všude, kde se hra inscenovala, včetně Bratislavy, vyvolala velké diskuse, lidé se po představení otevřou, chtějí si o tom povídat. V New Yorku jsme jednou prodali celé představení irským skupinám. Trvalo o deset minut déle, tak strašně se smáli.

Martin Casella, Irská kletba |foto: Komorní Činohra

Jaká témata obecně vás nejvíc zajímají?V poslední době jsem si uvědomil, že mám tendenci psát o jednom ústředním tématu, a to je i v Irské kletbě. Jeden newyorský kritik napsal, že hra je o skupině mužů, kteří konečně najdou svůj klan, místo, kam patří. Došlo mi, že píšu hlavně o lidech, kteří hledají svoje místo ve společnosti, skupinu, do které by zapadli a cítili se v ní šťastní a důležití. Dokonce i v muzikálech nebo politických hrách.

Teď zrovna píšu jednu hru o Londýně v době druhé světové války, kdy došlo ke strašnému neštěstí, při kterém zahynulo na dvě stě civilistů. Během leteckého náletu se cizím zaviněním udusili v protileteckém krytu. I tady, stejně jako v jiných hrách, je hlavním tématem otázka: Kdo mi pomůže žít dál? Kdo mě ujistí v tom, že můj život má smysl? Zajímavé je, že jsem se teprve před pěti lety dozvěděl, co znamená moje příjmení. V italštině je casella malý domek, domov, přihrádka. Je vtipné, že přesně o tom celou dobu píšu. Je v tom cosi úžasně ironického.

Martin Casella, Irská kletba |foto: Komorní Činohra