Pavel Šporcl primášem cikánské kapely; Česká filharmonie v USA; Václav Neckář pod stromečkem

„Největší změna je asi v tom, že jsem se (...) daleko víc sám angažoval. (Deska) byla pro mě o hodně náročnější, co se techniky týká, ale také jsem musel mnohem víc aranžovat, kromě vlastní skladby Gipsy Fire jsem psal ještě různé vsuvky, mezihry a dával dohromady témata, takže ta deska leží mnohem víc na mých bedrech - jak by to ostatně u správného primáše mělo být.“

Kulturní rubrika Lidových novin krátce informuje o úmrtí klarinetisty Ackera Bilka. Jan Rejžek mimo jiné připomíná, že se stal v roce 1962 se skladbou Stranger on the Shore prvním Britem, který vedl americkou hitparádu.

Lidové noviny publikují recenzi Othella, kterého uvedlo Divadlo pod Palmovkou. Vladimír Mikulka konstatuje, že inscenace Michala Langa je téměř příkladně mainstreamová, na povrchu opatrně zmodernizovaná, především však přehledná, režijně nevýbojná a s nekomplikovaně vystavěnými figurami. Výsledkem je podle kritika slušně odvedený průměr.

Česká filharmonie dnes zahajuje turné po USA. Podrobnosti nabízí článek Hospodářských novin s titulkem Nejen Novosvětská. „Chceme být vnímáni jako národní orchestr a nejlepší interpreti české hudby,“ vysvětlil generální manažer filharmonie Robert Hanč. 17. listopadu vystoupí orchestr ve washingtonské Národní katedrále, den předtím v newyorské Carnegie Hall.

Jihoafrický trumpetista Hugh Masekela v rozhovoru pro Právo mimo jiné říká, že se vrátil ke zpívání poté, co ho ponoukl Louis Armstrong. „Řekl mi, že když může zpívat on, může kdokoli.“ Masekela vystoupí zítra v Rudolfinu v rámci Strun podzimu.

Druhý rozhovor Práva se věnuje nově otevřenému pražskému multifunkčnímu prostoru Jatka 78. Jeho uměleckým šéfem je Rosťa Novák a manažerem Štěpán Kubišta, který program Jatek představuje.

Honza Vedral hodnotí v Mladé frontě Dnes vánoční album Václava Neckáře. Pod stromečkem se z něj asi zpívat nebude, ale skrývá vnitřní sílu, uvádí recenzent. Na desce se objevuje mimo jiné i duet s Martou Kubišovou. Je patrné, že nejde o uspěchanou nahrávku, pozoruhodné je podle Vedrala už to, do jakých výšek a hloubek se Václav Neckář rozezpíval.