Bizetova Carmen s východním čtyřhvězdím; v Brně končí festival Expozice nové hudby; Iva Bittová potvrzuje svoji neposednost na albu Hevhetia

„Dojmy při odchodu? Čtyři obdivuhodné hlasy na vrcholu zvukových sil, vzrušující, ale často i běžené operní herectví a jedno bezvýhradné překvapení - melodramatická sopranistka Anita Hartigová,“ píše Jiří Černý. Jak dodává, prostou milující venkovanku Micaëlu pozvedla svou přirozenou vroucností až na symbol čisté, přitom silné a nikterak bledničkové lásky. Redaktor se ptá: Kdy se stane, aby Micaëla měla větší potlesk než Carmen?

V Brně dnes končí mezinárodní festival Expozice nové hudby. Lidové noviny míní, že to nelepší na týdenní přehlídce je její nejednoznačnost. I sociálně: oficiální a opovrhované, mladé a staré, noblesa a odpad - to vše tu záměrně koexistuje. Expozice má podle Pavla Klusáka našlápnuto na reputaci připomínající hradišťskou filmovou školu, kam se jezdilo bez ohledu na to, kdo je zrovna hostem.

„Hlavní zásluhu na tom má její dvojdomost - ´filharmonický´ dramaturg Viktor Pantůček vytváří velký, oficiální program, zároveň v domečku na dvoře Moravské galerie celé dny hrají - dobře vybraní - elektronikové, věkem kolem dvaceti,“ doplňují Lidové noviny.

Iva Bittová opět potvrzuje svoji neposednost, myslí si Ondřej Bezr z Mladé fronty Dnes. Důkazem je nová deska Hevhetia, kterou zpěvačka a houslistka natočila s norsko-českým freejazzovým kvartetem NOCZ. „Pěvecky se Bittová představuje ve dvou polohách. Jednak svým typickým improvizovaným pohráváním s hlasem, přecházejícím do brebentění, kterého jsme na jejich nahrávkách slyšeli možná až přespříliš. A zadruhé při ´standardním´ zpěvu, kdy do v podstatě jazzového kontextu vnáší harmonické, melodické a improvizační postupy ze svého uměleckého světa. Který má sice k jazzu relativně blízko, ale daleko jej přesahuje,“ uzavírá redaktor Ondřej Bezr.

Česká televize včera uvedla premiérový díl z cyklu Nevinné lži s názvem Moje pravda. Podle vzoru rozvedené matky dospěje i dcera k rozvodu i názoru, že muži nestojí za nic, než jí vlastní otec po letech vysvětlí, že všechno bylo jinak.

Filmem se zabývají dva deníky. Mirka Spáčilová z Mladé fronty Dnes tento díl označila za zatím nejslabší. Ve filmu prý nejvíce vynikl Jiří Vyorálek v nejednoznačné postavě dceřina manžela. Spáčilová tvrdí, že snímek má spolehlivé herce, vděčná prostředí, zručný střih, ale diktátorská nálada tragického životního pocitu z něj tvoří umělou přehlídku slzavého údolí se zastávkami pouček. Mladá fronta Dnes filmu dala 50 procent.

Zato 75 procenty film obodovalo Právo. Redaktorka Eva Zajíčková si na rozdíl od Mirky Spáčilové myslí, že Moje pravda patří mezi nejzdařilejší z celého cyklu, i když působivosti dílu Na dně skleničky nedosahuje. Ve filmu potěší výkon Jany Preissové jako starostlivé matky, ale zároveň i zahořklé ženy. „Film, který si jako hlavní téma vzal agresi mezi partnery a sděluje divákovi, že mezi domácím násilím a vyhroceným konfliktem je rozdíl, nakonec nedává odpověď na to, v čem v tomto příběhu onen rozdíl spočívá. Dokonce působí i matoucím, neujasněným dojmem,“ píše Právo.