Nobelovu cenu získal Patrick Modiano, rozloučení s Ninou Jiránkovou, výstava Věci a slova
Nobelovu cenu za literaturu včera získal francouzský spisovatel Patrick Modiano. Zprávu o tom dnes přinášejí Hospodářské noviny, Právo, Mladá fronta Dnes i Lidové noviny.
Jovanka Šotolová v Hospodářských novinách píše, že Modiano patří k proudu současných autorů, kteří velmi pěstují jazyk a styl svých knih. Přitom se snaží o úsporný výraz. Jana Machalická s Josefem Chuchmou v Lidových novinách konstatují, že volba Modiana je pro české prostředí vcelku překvapivá. Na to navazuje Mirka Spáčilová v Mladé frontě Dnes slovy, že zatímco ve Francii stačilo vyslovit jeho jméno, aby propukla v jásot, v jiných zemích se začalo horečně listovat encyklopediemi.
Nicméně nelze říct, že by byl českému prostředí Modiano zcela neznámý. Kupříkladu František Cinger v Právu upozorňuje, že s jeho romány se český čtenář seznamoval už od osmdesátých let minulého století, kdy vyšly knihy Rodný list, Ulice temných krámků, Takoví hodní hoši - Mládí. Naposledy pak u nás vyšel v roce 2007 - deset let po francouzském vydání - román Dora Bruderová.
Ve všech novinách najdeme v článcích i stručný autorův životopis: Patrick Modiano, se židovskými kořeny po otci, se narodil 30. července 1945 vlámské herečce na pařížském předměstí. Nikdy se netajil tím, že patřil k lidem, kteří museli prchat z domova, a celý život jej pronásledovala nejistota, představuje autora kupříkladu Cinger v Právu. Chuchma s Machalickou v Lidových novinách pak píší, že právě dětství určilo laureátova základní témata. Zpracovává lidské příběhy osudově poznamenané historickými událostmi, zejména z období německé okupace, ale i z padesátých a šedesátých let či z války v Alžírsku. Líčí obskurní i bohaté čtvrti Paříže, smutné osudy Židů za okupace i zahálčivou zlatou mládež a její svět.
Ve věku 87 let zemřela 4. října Nina Jiránková, někdejší dlouholetá členka Městských divadel pražských. Píše o tom Jana Machalická v Lidových novinách. Jiránková vytvořila desítky rolí, i když za normalizace měla problémy a nebyla příliš obsazovaná. Byla všestrannou a také muzikální herečkou a od naivek se postupně dostala až k charakterním, psychologicky náročným postavám. Rozloučení s Ninou Jiránkovou se koná 13. října v 11 hodin v kapli sv. Václava na Vinohradském hřbitově.
Tomáš Šťástka v Mladé frontě Dnes hodnotí divadelní festival …příští vlna/next wave…, který nabídl pražským divákům tři zajímavé projekty. Nejvíce si Šťástka cení projektu režiséra Miroslava Bambuška Pustina, kterým vzdává hold osobě chartisty Pavla Zajíčka a vlastně československému undergroundu vůbec. Působivá změť veršů, depresivních projekcí a hudebního hluku je prý dělaná hodně na efekt, ale efektivně.
Filip Šenk v Lidových novinách píše o výstavě Věci a slova v pražské galerii UM, která nahradila tradiční muzeální expozici vtipným konceptem. Podtitul výstavy zní Umělecký průmysl, užité umění a design v české teorii a kritice 1870-1970. Na instalaci výstavy se podílela výrazná konceptuální umělkyně Eva Koťátková a výsledek se podle Šenka ani trochu nepodobá jasně uspořádané expozici muzea. Věci jsou na sebe navršeny a poskládány do vetešnické kompozice, zvuky předmětů jsou důležitou součástí jich samých, a proto i výstavy.
Nejposlouchanější
-
Imre Kertész: Člověk bez osudu. Svědectví malého chlapce o životě v nacistickém koncentračním táboře
-
Eduard Bass: Purkmistr z Podskalí. Příběh sirotka, který držel vorařské bidlo i život pevně v rukách
-
To jeli dva ve vlaku. Poslechněte si krátkou komedii Zdeňka Svěráka, který slaví 90 let
-
Srdce, kosti, petržel, šalvěj, rozmarýn, tymián, Art Garfunkel a Paul Simon pohledem Pavla Klusáka
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A s poslední rozhlasovou nahrávkou Josefa Skupy? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka

Hurvínkovy příhody 5
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka