Smutek i humor na plakátech a v poezii z období velké války

A jakým způsobem toto výročí připomíná?První světový válečný konflikt představuje zejména prostřednictvím dobových plakátů, tady jsme opět u výtvarného či užitého umění, poezie či propagandistických brožurek.

Řekl jste poezie. Mohly vůbec verše v té hrůze zákopové války vznikat?Mohly a vznikaly. A dokonce bych si troufl říci, že nikoli špatné, naopak. Ovšem u nás nejsou jejich díla známá. Je to generace v Británii proslulá jako váleční básnici a pokud vím, tak ani jedna z jejich básnických sbírek nebyla do češtiny přeložena. Tedy s jednou výjimkou. Před pár lety vyšla v českém překladu kniha Martina Gilberta První světová válka. A autor ve svém díle často cituje verše různých britských básníků. A díky tomu, že tuto knihu přeložil Zdeněk Hron, nejen překladatel, ale také básník, máme i v češtině alespoň fragment britské válečné poezie. A zřejmě pro mnohé může být překvapivé, že k těmto válečným básníkům se řadí rovněž Robert Graves, jeho u nás známe jako autora beletrie, která čerpá z antiky. Ale i on začínal jako básník a čerpal se svých otřesných zážitků například z bitvy na Sommě, která se odehrála v roce 1916. Avšak jsou tu další jména jako třeba Siegfried Sassoon, Rupert Brooke, který na západní frontě padl nedlouho před uzavřením příměří 11. listopadu 1918, a neměl bych zapomenout na Isaaca Rosenberga, kterého výstava v Britské knihovně představuje prostřednictvím jednoho z jeho dopisů poslaných z fronty.

Jeden z mnoha náborových plakátů z roku 1914 |foto: British Library

A jak představuje ostatní básníky?Tak například Ruperta Brooka připomíná rukopisem jeho básně Voják z roku 1915, Siegfrieda Sassoona, o němž jsme tu mluvili v souvislosti výstavou ilustrací k jeho knize Vzpomínky důstojníka pěchota v Muzeu Viktorie a Alberta, tak Sasssoona výstava v Britské knihovně představuje jeho dopisem z července 1917, v němž se ostře vyjádřil proti válce.

Zmínil jste také plakáty, abychom se vrátili k výtvarnému umění…Tak ty jsou samozřejmě nejviditelnější součástí výstavy. Je pochopitelně představen pouhý zlomek, protože různých náborových plakátů bylo před těmi téměř sto lety vytištěno mnoho milionů v asi 160 různých provedeních. Sice tu chybí ten nejznámější plakát s tváří tehdejšího britského ministra války lorda Kitchenera a se sloganem Tvá vlast tě potřebuje, ale je tu vystaven rovněž celkem dobře známý plakát, jehož heslo zní Tatínku, co jsi ty dělal za Velké války?

It’s a Long, Long way to Tipperary (kapesník s textem a notovým záznamem proslulé skladby) |foto: British Library

V názvu výstavy je také humor. Byl na něj tehdy vůbec čas?Překvapivě byl. A to zejména v provedení různých časopisů, které si vojáci na frontě zřejmě doslova na koleně připravovali pro zpestření života v zákopech. Takže na výstavě jsou ukázky těchto časopisů. A dovolím si připomenout, že v názvu výstavy je také smutek, ten vyjadřují například telegramy, oznamující smrt vojáka na frontě.