Buffoni a klauni v inscenaci Matamore přenáší diváky do doby dávno minulé

Inscenace Matamore unáší diváky do časů dávno minulých, kdy kruhovou manéž ozařovalo jen intimní světlo svíčky, a bílý klaun vítal v šapitó přítomné diváky. Klauny a buffony se to v šapitó Cirque Trottola jen hemží. Diváci na ně shlíží z vyvýšených lavic, které obklopují hlubokou manéž. Scénický prostor je tak aluzí na koridu nebo gladiátorské arény. Se stereotypy takového prostoru si klauni vtipně pohrávají.

Jeden je býkem i zápasníkemTřeba silák Bonaventure předvádí býka i zápasníka zároveň: „Aréna ve vás vyvolává obavy, strach, ale taky smích, protože v ní kromě zápasníků vystupují také klauni. Snažíme se očekávání diváků narušit něčím naprosto nečekaným. To znamená, že notoricky známé klaunské gagy obohatíme o další postavy, nebo dialog. Všech pět postav v aréně představuje jednu podivnou aristokratickou rodinu a do tohoto obrázku rodinného klanu zatahujeme i okolo sedící diváky.“

Blízkost diváků motivujeV manéži se představí král, královna, princ i sluhové. Roli prince ztvárňuje jedna ze dvou ženských protagonistek, Titoune. Ta blízkost diváků v těsném prostoru šapitó vnímá jako výzvu. Jako žena v roli prince musí být přesvědčivá. Faleš a přetvářka podle ní do cirkusu nepatří: „V aréně nesmíte podvádět. To není jako v divadle, kde jsou od vás diváci několik metrů, posazení ve tmě a sledují vás jen zepředu. V Matamore jsou diváci všude kolem nás, hledíme si z očí do očí, navíc nás převyšují. To nás motivuje k tomu, abychom byli přesní, abychom nedělali chyby ani jako akrobaté, ani jako herci.“

Cirque Trottola, plakát na Letní Letné |foto: Letní Letná

Metr a půl vysoká loutka na kovové hrazděPetit Théâtre Baraque v inscenaci zastupuje Nigloo a Branlo. Ve své tvorbě od samého počátku mísí estetiku pouličního divadla, akrobacie, klaunerie i loutkového divadla. V Matamore jsou všechny tyto principy patrné. Zvláště pak loutkové divadlo. V jedné artistické scéně zastává akrobatickou složku jeden a půl metru vysoká loutka, kterou na kovové hrazdě protáčí loutkovodič Branlo: „To, jak se loutka pohybuje, není žádné kouzlo ani tajemství. Je to jen kus dřeva a kovu připevněném na páku. Češi jsou na loutky v divadle hodně zvyklí, proto mi připadá, že ve chvíli, kdy loutku do manéže nesu, zbystří. Naše loutka se pohybuje jako akrobat na visuté hrazdě. Lidi fascinuje proto, že svou velikostí působí jako živý člověk a její pohyby na nářadí jsou taky velmi živé. To mě vlastně na loutkovém divadle přitahuje nejvíc, ta magická schopnost oživit neživé.“

V inscenaci Matamore se snoubí drsná groteska klaunů s nomádskou romantikou dálek. V manéži Cirque Trottola a Petit Théâtre Baraque minulost prostupuje současností a divadelní drama přechází v artistní podívanou.