Pět britských výtvarníků představuje Umění a život ve 20. letech minulého století

Co si pod názvem Výstavy máme představit?To, myslím, vysvětlí podtitul výstavy, protože její celý název zní Umění a život: Ben Nicholson, Winifred Nicholson, Christopher Wood, Alfred Wallis, William Staite Murray, 1920 až 1931. Čili výstava představuje práce těchto pěti britských výtvarníků ve dvacátých letech minulého století. Ovšem hlavní, největší část expozice tvoří díla manželů Bena a Winifred Nicholsonových.

To pro nás nejsou příliš známá jména. Můžete je alespoň stručně představit?O Benu Nicholsonovi jsem tu v minulosti mluvil přinejmenším jednou, a to v souvislosti s výstavou v londýnské Courtauld Gallery, která v první polovině roku 2012 představila jeho abstraktní obrazy společně s díly jeho přítele, holandského malíře Pieta Mondriana. Ben Nicholson, který žil v letech 1894 až 1982, byl jednou z vůdčích osobností britské avantgardní malby. S malířstvím se mohl seznamovat již od kolébky, protože oba jeho rodiče – William Nicholson a Mabel Pryde – byli výtvarníci. Ben studoval výtvarné umění na proslulé Slade School of Art, v roce 1920 se oženil s o rok starší malířkou Winifred Roberts. I ona měla výtvarné kořeny; její dědeček George Howard, 9. hrabě z Carlislu, byl malíř a také přítel a patron prerafaelitů. Byla také první v Británii, kdo koupil obraz Pieta Mondriana. Manželství Bena a Winifred se však v roce 1931 rozpadlo, formálně byli rozvedeni o sedm let později a Ben se záhy poté, v listopadu 1938, podruhé oženil. Vzal si Barbaru Hepworth, jednu z nejvýznamnějších sochařek 20. století. I toto manželství však skončilo v roce 1951 rozvodem, ale to je již jiný příběh. Současná výstava v Dulwichské obrazárně se zaměřuje na společný život a společnou tvorbu Bena a Winifred.

Winifred Nicholson, Květiny ve skleněné váze (asi 1925, soukromá sbírka) |foto: Trustees of Winifred Nicholson

Oni tedy společně i tvořili?Ano, společně malovali na svých cestách do Lugana ve Švýcarsku i v Anglii, například v Cumberlandu či v Cornwallu.

A spojovala je jejich tvorba?Ne, oba měli rozdílné přístupy. Winifred se soustředila zejména na užití barev, jejím nejoblíbenějším motivem byly květiny. Ben se zaměřoval především na formu a pohyb. V té době, mluvím o dvacátých letech minulého století, se věnoval ještě figurativnímu malířství, ale začal již s abstraktní malbou, často se inspiroval u postimpresionistů a kubistů. Svou první geometrickou abstrakci, kterou se právě nejvíce proslavil v Británii i ve světě, vytvořil až v roce 1933, což je za časovým rámcem výstavy v Dulwichi.

Ben Nicholson, Cortivallo, Lugano (1921) |foto: DACS, London

A ostatní tři výtvarníci, jejich jména obsahuje název výstavy...Všichni tři byli přátelé manželského páru, Christopher Wood s nimi dokonce také často maloval, jeho tvorba by se dala charakterizovat jako směs primitivismu, fauvismu a kubismu, z čehož vytvořil svůj vlastní osobitý styl. V Dulwichi je vystaven také jeho obraz Padák a zebra z roku 1930, který namaloval den předtím, než si sáhl na život. S Alfredem Wallisem, jehož jméno jsem tu zmínil před čtrnácti dny v souvislosti s výstavou Britské lidové umění, se manželský pár seznámil v roce 1928 v Cornwallu, spojovala je láska k tomuto nádhernému koutu světa, snaha ztvárnit pobřežní scenérie, každý pochopitelně k tomu přistupoval svým způsobem. A do třetice William Staite Murray, což byl tvůrce keramiky, s nímž se seznámili na jedné společné výstavě. Jeho vázy, malované vázy, v sobě vlastně spojovaly malířství a plastiku. Dodám, že v Dulwichi vystavují více než 80 obrazů, prací na papíře a keramiky, ovšem největší část tvoří díla manželů Nicholsonových.

Odkud vystavené práce pětice britských výtvarníků pocházejí? Z vlastních sbírek obrazárny?Ne, sama obrazárna má velkou sbírku starých evropských mistrů, nevlastní, pokud se nemýlím, žádné moderní umění. Vystavená díla jsou zapůjčena z Leeds Art Gallery a z galerie Kettle´s Yard v Cambridgi. S těmito institucemi také obrazárna výstavu připravila. Další vystavené práce pak pocházejí například z Tate Gallery, z galerií v Brightonu či Yorku a rovněž ze Skotské národní galerie.