Mauric Blanchard ví, o čem psát; Burani hráli v Praze na 55 %; ochotníci na Hronově experimentují

Výbor se jmenuje Koncert samoty a v Česku vychází v překladu Jana Gabriela. Ten texty uspořádal chronologicky, takže je to procházka po proudu autorova života. Básně, kde první dělí od poslední víc než dvacet let, jsou formálně i tematicky velmi kompaktní. Je vidět, že autor, který začal psát až po čtyřicítce, měl jasno jak a o čem psát.

Mladá fronta Dnes otiskla recenzi Tomáše Šťástky na inscenaci Domeček brněnského souboru Buranteatr. Režie se ujal Tomáš Studený. Podle recenzenta hru založenou na setkání exmanželů drží hlavně dobře napsané dialogy. Střídmému ztvárnění stačí jen pódium, pytlík se šrouby z Ikey a jeden revolver. Herci Miroslav Ondra a Kateřina Dostalová jednoaktovou scénu doplňují hudebními vstupy, ve kterých letem světem vystřídají nejrůznější žánry. I když texty písní občas příliš připomínají rýmovačky, dobře představení oživují. Šťástka hodnotí inscenaci 55 procenty.

Jana Machalická v Lidových novinách o Domečku soudí, že režie cíleně rozbíjí banalitu partnerského konfliktu: z předkládaných hrátek stále ční bezvýchodnost nastalé životní situace a vše nasvědčuje tomu, že ji nepůjde zlomit.

V Lidových novinách hodnotí Michal Zahálka první dny 84. ročníku festivalu amatérských divadel Jiráskův Hronov. Zahálka píše, že ochotníci odvážně experimentují a v jejich dílech nechybí ani výpověď o době.

V Právu najdete recenzi Jana Šídy na výstavu Zdeňka Smetany s názvem Pohádkový svět, kterou můžete navštívit v Museu Kampa do 5. října. Expozice kromě dětských motivů nabízí i klasické obrazy. Šída tvrdí, že právě na nich je nejlépe vidět malířův výtvarný rukopis, který zahrnuje především smysl pro funkčnost zvolené barvy, umění vytvořit na ploše dojem plasticity i dynamiky. Smetana se díky této výstavě představuje především jako špičkový výtvarník. A také umělec, který dokáže své fantazijní představy i vize pohádkového světa s omračující rutinou přenést na plátno či papír. Šída dává výstavě 80 procent.