Režisér Všiváků měl ubrat; J. K. Rowlingové v utajení; kabaret Bolka Polívky bez hostů

Třeba na psychodrama o traumatu, které si děti nesou do života, když z klukoviny způsobily tátovu smrt, nebo na komedii o lupičích, kteří jdou vyloupit banku v zářivě žluté paruce. Případně na melodrama o bratrech, kteří se nenáviděli, ale když jeden zemřel, druhý se postaral o děti.

Míšková ale považuje právě tohle za problém. Kašparovský měl podle kritičky ubrat, zpomalit, vyčistit scénář od plevelných motivů a sevřít ho tak, aby bylo například jasné, co jím chtěl autor říci. Všiváci mají z hlediska všech součástí kromě scénáře a dramaturgické stavby vysoce profesionální parametry a neobyčejně nápaditě natočené mnohé scény, v celkovém hodnocení získali 40%.

Kulturní stránka Práva informuje také o vydání nové knihy Roberta Galbraitha, což je pseudonym Joanne Rowlingové. Pokračování detektivní série s hlavním hrdinou Cormoranem Strikem vyšlo v Británii pod názvem The Silkworm (Housenka bource morušového) a k českým čtenářům se překlad dostane na začátku roku 2015.

Titulkem „Pro trochu legrace šel bych světa kraj“ uvozuje svou recenzi hry Bolka Polívky DNA Jiří P. Kříž. Inscenace je trochu kabaretem, hodně manéží bez hostů. Je velkou sebeironickou reflexí, kritik by ovšem doporučil dvě a půl hodiny proškrtat na dvě. V Právu inscenace získala 80%.

A od Jany Soukupové, která napsala recenzi pro Mladou frontu Dnes 75%. Na jevišti se prý stírá rozdíl mezi scénářem a skutečností – tedy se střípky ze života obou aktérů Bolka Polívky a Anny Polívkové. Recenze také vysvětluje název DNA – míněna je genetická šroubovice, nemoc, ale i životní dna, na která člověk klesá.

Mladá fronta Dnes vydala speciální přílohu k festivalu Hudba Znojmo, který začíná 9. července. Nabízí samozřejmě podrobný program přehlídky, ale třeba také rozhovor s Vladimírem Franzem, který pro festival složil symfonickou báseň Morava.

V Lidových novinách se dočteme o koncertu kapely Rolling Stones. Kateřina Šafaříková navštívila tento týden vídeňské vystoupení v rámci evropské části turné 14 on Fire. Konstatuje jednoduše, že Stouny to zjevně i po 52 letech baví.

Deník také upozorňuje na vydání antologie Česká a slovenská architektura 1971–2011. Texty, rozhovory a dokumenty na 954 stranách nabízí sice málo obrázků architektury, ale zato přináší neobvyklou koncentrací myšlenek o architektuře.