Fotografie Ivana Lutterera; výsledkem Proměny je nejistota; Zakázané uvolnění jen 55 %

Luttererovy práce je těžké zařadit. Zaznamenával oblíbená místa svého dětství, pražské ostrovy, industriální zákoutí, zahrádkářské boudy, malostranské dvorky, děti, přátele i silvestrovskou noc. Nefotografoval ale sociální dokument, na prvním místě bylo vždy vědomí, že tvoří obraz – neefektní, tajemný a krásný. Podle Lindaurové ale atmosféru skutečně jímavých fotografií výstava nezprostředkovává. Konzervativní instalace velmi tradičně předvádí ukázky dle sérií, aniž by vyvolala úžas.

Lidové noviny otiskly recenzi Vladimíra Mikulky na inscenaci Proměna, která se hraje v režii Doda Gombára ve Švandově divadle v Praze. Mikulka soudí, že režisér přichází s nepřehlednou, groteskní a ironickou podívanou, která všechna svá témata shazuje, obrací naruby nebo je zcela nepokrytě paroduje. Výsledkem je pak především nejistota. Nikdy není úplně jasné, kde končí výsměch a parodie, co je podstatné, co jen zlomyslná odbočka. Po ryze herecké stránce není podívaná provedená vždy natolik samozřejmě a přesvědčivě, aby diváky dokázala strhnout.

Lidové noviny také informují, že v hlavní soutěži letošního filmového festivalu v Karlových Varech jsou i dva české tituly, a to snímek Díra u Hanušovic Miroslava Krobota a film Fair play v režii Andrey Sedláčkové.

V Mladé frontě Dnes si můžete přečíst recenzi Mirky Spáčilové na český film Zakázané uvolnění v režii Jana Hřebejka, který dnes vstupuje do kin. Podle Spáčilové snímek spíše připomíná televizní divadlo s dotáčkami. Herecky je na výši, ale plátno nerozsvítí. Recenzentka dává filmu 55 procent.

V Právu najdete rozhovor s divadelním režisérem Danielem Špinarem, jehož inscenace Ze života hmyzu má dnes na scéně Národního divadla v Praze premiéru. Špinar v rozhovoru říká: „Hledali jsme způsob, jak hru přiblížit dnešku. Neklademe akcent na válku, naši mravenci jsou semletí uniformním prostředím firem, které své zaměstnance maximálně odosobňují, ponižují je nesmyslnými teambuildingovými aktivitami, vymývají jim mozky ve jménu permanentního pozitivního naladění apod. Je to takový korporátní den jedné firmy, což se promítlo i do scénografie. Inscenace se odehrává v jednom prostoru industriálního paloučku, kam ústí všechny lidské i hmyzí nory.“