Count Basie: One O´Clock Jump

17. duben 2014

Rovnou dvě kulatá výročí si letos připomínají nejen milovníci swingu, ale všichni příznivci jazzu. 26. dubna vzpomeneme třicet let od úmrtí pianisty, skladatele a kapelníka Counta Basieho a v létě 21. srpna uplyne sto deset let od jeho příchodu na svět.

A kulaté výročí bude mít také jeho jediný koncert v Československu na pražském mezinárodním jazzovém festivalu v roce 1974, kdy vystoupil s vlastním big bandem a s bluesovým zpěvákem Joe Turnerem.

Také si krátce zahrál dueto s dalším festivalovým hostem – pianistou Oscarem Petersonem. Basieho styl se odvíjel od obdivu k Fatsi Wallerovi, jenž ho navíc uhranul swingující hrou na varhany. Ráz Basieho hry se stal nejúspornějším v historii jazzového klavíru. To mělo vliv na zvuk jeho orchestrů, když rytmickou sekci doplňoval vlastní kontrabasovou linkou a rytmem akordů.

Zkraje první poloviny třicátých let vznikl první Basieho big band. V letech 1937 a 40 už patřil mezi nejúspěšnější swingové orchestry. Finanční těžkosti a okolnosti druhé světové války způsobily, že orchestr hrál nepravidelně a Basie působil s menšími skupinami. Orchestr plně obnovil činnost až v roce 1952.

V roce 1980 se u Counta Baiseho projevila vážná srdeční choroba, která mu dovolila žít už pouhé čtyři roky. Dnes si poslechneme Basieho hudbu ze zlaté éry swingových orchestrů nahranou v lednu 1937. Vedle vynikajících sólistů, jakými byli saxofonisté Lester Young či Jack Washington, nebo trumpetista Buck Clayton, zazní také hlas zpěváka Jimmyho Rushinga.

Výběr z obsahu CD:

Honeysuckle Rose (F. Waller)Exactly Like You (J. Hugs – D. Fields)Boogie Woogie / I May Be Wrong (C. Basie) One O´Clock Jump (C. Basie)John´s Idea (C. Basie)Good Morning Blues (Ledbetter-Lomax) Time Out (C. Basie)

autor: Vladimír Kouřil
Spustit audio

Nejposlouchanější

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí

Karin Lednická, spisovatelka

kostel_2100x1400.jpg

Šikmý kostel 3

Koupit

Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.