Morávkův Amadeus v Brně; Plastici v Arše; Romeo a Julie v Hradci

Na hře, která se měla hrát původně v Divadle na Vinohradech, ho láká vyrovnání se s nepojmenovatelností, s tajemstvím.

„Je pravda, že jsem se dost ostýchal, jestli se vůbec může tahat na Provázek něco, co mělo být mezi vinohradskými portály. .... Sílu mi dodalo to, že je to celé o Bohu a popření Boha, což je téma, které je nám všem třeba jako psovi drbání,“ uvádí Vladimír Morávek.

Na téže straně píše Jana Machalická o nové inscenaci Dejvického divadla. Inscenace Kafka '24 v režii Jana Mikuláška je poněkud rozpačitá. Text je koláží z Kafkovy korespondence s jeho poslední přítelkyní Dorou Diamantovou. Tento materiál rozestřel Karel František Tománek do časové osy Kafkova úmrtního roku 1924. Přes veškerou snahu ale podle kritičky chybí textu skutečný dramatický nerv a inscenace se rozkládá na obrazy a výjevy. Jindy tak živý a z vlastních zdrojů energie se napájející herecký styl dejvického souboru se dokázal prosadit jen částečně. Mikuláškovy přízračné obrazy a metafory tentokrát působí značně neživotně.

Lidové noviny na stránce nazvané Horizont informují o dnešním vystoupení Plastic People of the Universe v Divadle Archa. Hudebníci provedou písně ze své desky „Co znamená vésti koně“ společně se symfonickým orchestrem – Filharmonií Brno. Břetislav Rychlík píše jednak o historii skupiny jednak o vzniku tohoto projektu, který byl už předveden minulý týden v Brně.

Radůza vyměnila akordeon za kapelu a filozofuje, píše Ondřej Bezr v Mladé frontě Dnes. Nové album Gaia je výrazně odlišné od Radůziných dosavadních nahrávek. Na první poslech nejpatrnějším rozdílem je doprovázející kapela – kytarista Josef Štěpánek, basista a houslista Jan Cidlinský a bubeník David Landštof. Písničky vznikaly přímo pro kapelu, nejde tedy o doaranžování nástrojů k původně sólově postaveným skladbám. Kritik souhrnně ocenil album 75%.

Petr Mareček hodnotí v Mladé frontě Dnes hradeckou inscenaci Romea a Julie. V pojetí režiséra Davida Drábka Montekové jsou Romové a soused bílý developer Kapulet. Drábkův soucitný, velmi vědoucí i varující obraz současné frustrace obou etnik unese žánr divadla na divadle, komedie i rváčského thrilleru. Podle kritika ale záblesky naděje, které v inscenaci zaznamenal, padají do naivní telenovely. Celkově udílí 75%.

František Cinger píše v Právu o dvou knihách zachycujících životy slavných spisovatelů. Román Z jako Zelda napsala Therese Anne Fowlerová a nahlíží v něm na Francise Scotta Fitzgeralda očima jeho partnerky Zeldy Sayerové. John Hemingway pak sepsal rodinnou „literaturu faktu“, v níž vypověděl o rozkladu vztahů nejbližších příbuzných, včetně svého dědečka Ernesta. Kniha je nazvána Hemingwayové, skrytá tvář jedné rodiny. Dva spisovatelé, dva žánry a dvě literární díla, která si budou připomínat ctitelé obou tvůrců.