V nitru Llewyna Davise; Cake and Lemon Eaters; Jarek Nohavice a přátelé.

K rozhovoru Hammela přizvalo Právo. Mluví o svých malířských zkušenostech a také o svých nejznámějších písních Medulienka a Učitelka tanca.

O filmu V nitru Llewyna Davise jsme mluvili už včera ve filmovém panoramatu. Nejnovější snímek bratří Coenů hodnotí také v Právu Stanislav Dvořák. Portrét umělce z dylanovské doby, který byl skoro slavný, nese rukopis svých tvůrců, přestože není pro Coeny typickým. Z podstaty se nemůže stát kasovním trhákem, ale díky zajímavé hlavní postavě a nostalgickému soundtracku se pro někoho může stát "srdcovkou", píše kritik a udílí filmu V nitru Llewyna Davise 70%.

A ještě jedna zpráva z Práva. Jaroslav Špulák představuje dvojalbum a DVD nazvané Jarek Nohavica a přátelé. Zachycuje koncert na Noci plné hvězd v Třinci z roku 2012, ale nikoli pouze dění na pódiu.

Pod titulkem Havlova exilová spojka najdeme v Hospodářských novinách článek o knize Tigrid, poprvé. Kniha Pavla Kosatíka je deset let po Tigridově smrti prvním pokusem o celkové zachycení jeho myšlení a aktivního života. A podle Erika Siegla je pokusem podařeným.

Lidové noviny dnes, pravděpodobně omylem, vydaly stránku nadepsanou Výtvarné pondělí. Nicméně obsah odpovídá běžnému Výtvarnému pátku. Dnes je hlavní náplní velký rozhovor s kunsthistorikem Pavlem Kalinou. Mluví zejména o knize studií Umění a mystika: Od Hildegardy z Bingen k abstraktnímu expresionismu. Dílo pojednává o mystické zkušenosti, která, jak autor píše, po staletí napájela hlavní proud evropské kultury. A zároveň se ptá, kam mystika zmizela. V rozhovoru Pavel Kalina mimo jiné říká, že kultura, ve které není mystično, je odsouzena k neustálému selhávání tváří v tvář komplexním problémům.

Filip Šenk v Lidových novinách dále píše o výstavě Cake and Lemon Eaters, která v pražské Galerii Rudolfinum přivádí dohromady dva umělce s výrazně odlišnými osobními historiemi. Brita Geda Quinna a Rusa žijícího v Praze Viktora Pivovarova. Kurátorské spojení těchto umělců je založeno na skutečnosti, že se oba malíři svými díly obracejí do minulosti, inspiraci často hledají v dějinách malířství. V článku například kritik píše, že "i když divák někdy vlastně neví, co sleduje, ani mu to nevadí, protože obrazům porozumí jako zábavným nezávazným hrátkám s obrazovou minulostí".

Mladá fronta Dnes píše o knize Martina Amise nazvané Lionel Aspo. Tímto dílem autor prý pobouřil Anglii, v románu se smilní, krade, nadává a pohrdá autoritami. A román teď vychází v českém překladu.