Změny v Národním divadle; filmové ceny BAFTA; izraelský hudebník Idan Raichel v Praze

Mluví zejména o transformaci první scény v holding podle vídeňského vzoru. Řízení jevištních provozů postupně převezmou ředitelé opery a činohry, čímž se fakticky začnou oddělovat jednotlivé soubory.

„Základní představa je, že stát zřídí Národní divadlo jako novou veřejnoprávní instituci, která bude mít kromě relativně malé centrály zřejmě čtyři dceřiné společnosti – operu, balet, činohru a společnou servisní organizaci. Opera a činohra budou zároveň pečovat o jevištní provoz divadelních budov s výjimkou historické budovy. Ředitelé budou disponovat s vlastním rozpočtem a budou mít i plnou odpovědnost za program a ekonomické výsledky.“

Jan Burian také hodnotí svůj první půlrok ve funkci ředitele. Pochvaluje si spolupráci s uměleckými šéfy, zároveň je překvapen, v jak špatném stavu je zázemí divadla – chybí zkušebny a sklady jsou mizerné.

V neděli večer byly uděleny ceny BAFTA. Lidové noviny upozorňují na výsledkový paradox. Za nejlepší film na světě zvolili britští akademici snímek 12 let v řetězech, který natočil britský režisér Steve McQueen. V kategorii „vynikající britský snímek“ pak vybrali Gravitaci mexického režiséra Alfonsa Cuaróna. O cenách BAFTA informuje také Právo.

Kulturní rubrika Práva dále přináší zprávu o úmrtí tanečníka Richarda Hese. Zakladatel taneční skupiny UNO byl znám mimo jiné jako tvůrce muzikálových choreografií, v článku najdeme jeho tvůrčí biografii sledovanou už od mládí. Zemřel ve věku padesáti let na rakovinu slinivky.

Hospodářské noviny otiskují rozhovor s izraelským hitmakerem Idanem Raichelem, který přijede za týden do Prahy a vystoupí v Lucerna Music Baru. Tento hudebník skládá ve studiu jednoduchou, sladkou popovou hudbu, kterou obohacuje o nástroje a jazyky národnostních menšin. V rozhovoru mluví Raichel například o tom, jestli na jeho koncerty chodí ortodoxní židé a jak se rozvinula jeho spolupráce s etiopskými hudebníky.

„Bondyho Šaman tříská do bubnů,“ říká titulek v Mladé frontě Dnes. Tomáš Šťástka hodnotí inscenaci pražského Švandova divadla. Režisérka Viktorie Čermáková tam nastudovala dramatizaci novely Egona Bondyho a vytvořila tak druhý díl trilogie o básnících, vizionářích a prorocích. Hlučná a náročná hra není pro každého, chaotické střídání jednotlivých obrazů ilustruje zmatek v Šamanově hlavě a mate diváky, snad aby ukázalo složitost doby. V kritikově hodnocení si inscenace vysloužila 75 %.