Filmový festival Berlinale; koncert Ennia Morriconeho v Praze; vídeňské nastudování Dvořákovy Rusalky
Lidové noviny shrnují první polovinu probíhajícího filmového Berlinale.
Tereza Brdečková festival sleduje, píše, že žádný zázrak se sice neobjevil, ale filmů, které stály za to, bylo pořád dost. Hlavním příznakem je prý „příval příběhů s historickou tematikou či aspoň do minulosti zasazených“.
Vysoké hodnocení mezinárodní kritiky si získal irský snímek 71 o konfliktech v severním Irsku. Zajímavý je také film George Clooneyho Památkáři o kunsthistoricích s vojenským výcvikem, kteří po vylodění v Normandii zachraňují evropské kulturní dědictví před ustupujícícmi nacisty. A také von Trierova Nymfomanka uvedená v režisérském sestřihu Terezu Brdečkovou zaujala. Považuje ji za velký film a komplexní diagnózu moderní osamělosti, strachu ze smrti a hlubin, kde se rozkoš stává bolestí a láska nemožnou.
Jiří Mádl na Berlinale představil svůj režijní debut. Film Pojedeme k moři je, podle rozhovoru, který poskytl Právu, o dospívání a odvaze dospět. Jiří Mádl vysvětluje, jak dlouho připravoval představitele hlavních rolí – páťáky Petra Šimčáka a Honzu Maršála, a také jak přesvědčil producenty k natočení filmu. Prvních dvacet minut musel natočit sám na fotoaparát.
Právo dále hodnotí koncert Ennia Morriconeho. Vladimír Říha píše, že skladatel rozdělil program do čtyř tematických celků, z nichž největší ohlas vzbudila westernová témata ze snímků Sergia Leoneho. Koncert měl mnoho znaků velké komerční akce, kritik ale ocenil výbornou práci zvukařů.
Radmila Hrdinová na téže stránce Práva píše o vídeňském nastudování Dvořákovy Rusalky. Jiří Bělohlávek, který operu diriguje, cítí partituru velmi dramaticky, s vypjatě expresivními vrcholy. Z nikoli špičkového pěveckého obsazení se nejlépe daří Rusalce Krassimiry Stoyanové, hlas Michaela Schadeho na náročný part Prince nestačí. A kritička není spokojená ani s pěveckým projevem Vodníka Günthera Groissböcka a Ježibaby Janiny Baechleové. Na závěr Hrdinová konstatuje, že režie není dotažena do logického vyznění, působí chaoticky a popisně a udílí nastudování Rusalky 60 %.
Jana Machalická hodnotí v Lidových novinách novou inscenaci Skutru Human Locomotion. Režiséři Kukučka s Trpišovským nastudovali údajně přeceněné téma – osud Brita Eadwearda Muybridge, který zabil milence své ženy. Nicméně, toto téma nemá podle Machalické zvláštní dramatický potenciál, výsledkem je obsahově nezřetelná inscenace bez viditelné myšlenkové výpovědi. Human Locomotion je uváděna na Nové scéně.
Vladimír Mikulka pak na téže straně – v Divadelním úterý – píše o Čechovově Strýčku Váňovi, kterého uvádí Divadlo Petra Bezruče. Štěpán Pácl se inscenací představil jako nový umělecký šéf scény a stylizoval Strýčka Váňu do téměř kabaretní nadsázky. Podle Mikulky předvedl velmi slušný Čechovovský standard, o přelomovou inscenaci se však nejedná.
Nejposlouchanější
Eduard Bass: Purkmistr z Podskalí. Příběh sirotka, který držel vorařské bidlo i život pevně v rukách
-
Balla: Velká láska. Opravdový milostný román, nebo nesmlouvavý a ironický pohled na současný svět?
-
Fjodor Michajlovič Dostojevskij: Idiot. Nadčasový příběh o víře, že dobrota může změnit lidská srdce
-
Srdce, kosti, petržel, šalvěj, rozmarýn, tymián, Art Garfunkel a Paul Simon pohledem Pavla Klusáka
-
Imre Kertész: Člověk bez osudu. Svědectví malého chlapce o životě v nacistickém koncentračním táboře
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor

Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.