Vango je román hodný jména svého žánru, suverénně odvyprávěná pohádka pro dospělé čtenáře

Nakladatelství Baobab vydalo román Vango, pod nímž je podepsán francouzský spisovatel Timothée de Fombelle. Autorovi už u nás vyšla olbřímí próza o miniaturním hrdinovi Tobiáši Lolnessovi a jeho dobrodružstvích v koruně stromu, který symbolizuje celý svět. Jestliže předchozí kniha byla primárně určena dětem, nový román míří k dospělým, byť ve struktuře vyprávění si i nadále zachovává jisté pohádkové rysy.

Sedmisetstránkový konvolut o chlapci jménem Vango je zasazen do první poloviny 20. století, do éry vzducholodí, rychlovlaků a mrakodrapů, ale také nastupujícího nacismu a bolševismu. Chlapec, jehož v útlém dětství vyvrhlo moře coby trosečníka kdesi u břehů Sicílie, usilovně pátrá po své identitě i po příčině toho, proč mu neustále kdosi usiluje o život. Spletitý děj této ságy bryskně střídá časová pásma a destinace počínaje Paříží přes Londýn, New York a Moskvu až po lochnesské jezero či žalář Sing Sing. Ačkoli je rozuzlení příběhu chytře ukotveno v uvěřitelné historické reminiscenci, celý tento epický kolos jako by připomínal nějakou pobočnou, fantaskně dobrodružnou knihu z dílny magického realisty Michala Ajvaze.

Autor zde na čtenáře vytasil celý arzenál romantických a dobrodružných zápletek: vražda, pomsta, pronásledování, ztroskotání, poklad, padouch, zrádce, osudová žena a samozřejmě všeprostupující tajemství. K tomu ještě připočtěme honičku po střechách jedoucího vlaku či třeba kněze, šplhajícího po katedrále na útěku před policií, nečekaná setkání, převleky, záměny, úniky a další dějové zvraty nepočítaje. Ovšem pozor, zde nejde o žánrovou parodii, pastiš ani parafrázi, spíše o hold velkým vypravěčům, kteří zkrátka odjakživa operovali v mantinelech epické triády „láska, boj a cesta“. Timothée de Fombelle čtenářům prodává to, co bylo v časech postmoderny nedostatkovým zbožím - rozkoš z příběhu. Pohybuje se na hraně mezi uměleckou a populární literaturou. Ba co víc, kultivuje tuto proluku. Dokáže na velké ploše vyklenout dramatický oblouk, je starosvětsky ukázněný stavitel i modernou poučený aranžér, vládnoucí jemným humorem a hlavně duchaplností. Svůj jednoduchý průzračný styl šperkuje básnickými obrazy typu „ostří vln jako armáda bajonetů ztéká ostrov“, „vzpomínky v něm vřely jako podmořský požár“ či „omáčka zamlaskala jako polibek“. Bezvadné plynutí textu v češtině zajistila překladatelka Drahoslava Janderová.

Vango je román hodný jména svého žánru, suverénně odvyprávěná pohádka pro dospělé čtenáře. Je to velká epika nikoli ve smyslu Hledání ztraceného času, ale třeba Třech mušketýrů či z novější doby rozsáhlého románu To z pera Stephena Kinga, rozkrývajícího anatomii zla, anebo nedávno vydané steampunkové prózy Mapa času Španěla Félixe Palmy, jenž zde vzdal poctu počátkům vědecké fantastiky. Jak říká hrdina příběhu o Vangovi: „Psací stůl, to je loď. Podívej, jak se má pracovat. Skloníš se ke knize a napneš plachty.“ Totéž můžeme doporučit i čtenářům.