Obyvatelé Královce-Królewiece-Königsbergu bojují o přežití v nové knize

Zdá se, že poslední dobou je u našich severních sousedů trendem otevřeně zaznamenat a popsat dosud neznámá svědectví po druhé světové válce. Začátkem letošního roku například vyšla kniha „Vyhnanec", která líčí poválečné a velmi divoké poměry v jihopolské Wrocławi. A tedy ve městě, odkud byli vyhnáni Němci a kam přicházeli Poláci z východu zabraného Sovětským svazem. Podobnou problematikou se zabývá i teď v říjnu vydaná kniha „Königsberg. Příběh rodiny". Líčí traumatické vzpomínky obyvatel Königsbergu i jejich boj o přežití.

Starobylé město zvané česky Královec, polsky Królewiec, německy Königsberg je už dlouho na mapách zapsáno jako Kaliningrad. Pruskou vládu nad válkou zničeným městem převzali Rusové. I proto ve své knize popisuje příběhy lidí, jejichž osudy byly poznamenány střetem dvou velkých mocností. Významný polský novinář a rovněž zkušený spisovatel v první části knihy až reportážním způsobem zaznamenává dramatické události, které postihly jeho rodinu, i pád města. Ve druhé části pak přechází až k poetickému popisu svých vlastních pocitů a zážitků, jež ho s Kaliningradem spojují. Snaží se přitom najít odpověď na otázku, jak funguje mechanismus dějin. A tedy hra, v níž se lidé stávají bezmocnými pěšáky. Vzpomíná například na svou babičku, která se provdala za Ukrajince. Modlila se polsky, ale svým rodným jazykem se v rodině neodvážila promluvit. Königsberg a Kaliningrad vnímá de facto jako příklady dvou civilizací. Jednou jako město filozofů, a pak jako město uzavřené téměř celému světu. Symbolem pro zašlou slávu kdysi polského města se pro 49letého Bogusława Chrabotu pak stala katedrála, kterou Sověti nechali zpustnout.

A nejde jen o příběhy obyvatel Königsbergu. Jak ve své recenzi napsal deník Rzeczpospolita, kniha je doplněna starými fotografiemi a ilustracemi připomínajícími staré rodinné album. Tedy přesně to, co si prohlížíme, když se snažíme odhalit nějaké další rodinné tajemství.