Hybernie byla plná až po zadní vrch. Může za to trio Mozdzer, Danielsson, Fresco.

14. říjen 2013

Na festivalu Struny podzimu vystoupilo v pražské Hybernii polsko-švédsko-izraelské trio Leszek Mozdzer, Lars Danielsson, Zohar Fresco. Klavír, kontrabas, bicí.

V šatně před koncertem proběhl krátký rozhovor s leaderem tria. Při poslechu jeho měkké polštiny se zdálo škoda, že nezpívá on. Pobrukováním totiž občas skladby večera doplnil ve stylu Avishaie Cohena jeho krajan Zohar Fresco.

„Známe se už deset let a teď jsme dokončili čtvrtou desku. Jednoznačně nejlepší, poprvé bez producenta, nikdo nám do toho nemluvil, vydáváme si ji sami. Teď se akorát vyrábí. Natáčeli jsme absolutně lehce, všechno plynulo a přitom je tam hodně vyhrávek, radostí, bavilo nás to moc. Je to deska i pro nás, účastníky,“ říká L. Nozdzer. „A celou jsme ji ještě nikdy na pódiu nezahráli. Teď v Praze jsme se potkali po delší přestávce a poprvé budeme živě hrát pět věcí z novinky. A musím ještě říct, že to je moje první dobrá deska. Nahrál jsem jich už řadu, ale všechny jsou bohužel slabé, tahle je první opravdu dobrá. V našem triu se nikdy nezamýšlíme nad stylem. Jestli jsme world music, jazz, folk, ethno, nezabýváme se tím. Prostě hrajeme a každý z nás má nějakou svou barvu a jejich smícháním vzniká náš zvuk. Nemáme program, nechceme ohromit publikum, prostě hrajeme za sebe. Další nahrávka bude sólová. Chci zapracovat na zvuku piana. Dosáhnout trojrozměrného obrazu. Abych se přiblížil šlechetnosti klasické hudby při zachování teploty, zářivostí jazzové improvizace.“

„Klasika mě stále víc zajímá, zejména zvuk klavíru. Klasici zvládají z klavíru vytáhnout tolik plánů, vrstev, hlasů, to jazzový muzikant nikdy nedokáže. Tolik různých faktur, tolik zajímavých skladeb, které hrají z not, nad nimiž skladatel proseděl hodiny a plánoval každou z nich. Tím se chci zabývat. Trochu jsem od toho odešel, protože často hraju ve velkých sálech, kde se počítá především hlasitý úder, načasování, silný zvuk, forte. Chci trochu vycouvat a vrátit se k delikátnosti a široké barevnosti zvuku.“

Hybernie byla plná až po zadní vrch. Na Struny podzimu si diváci zvykli chodit. Vědí, že dostanou porci kvalitní muziky. Tentokrát v podání zajímavého mezinárodního tria.

autor: Otakar Svoboda
Spustit audio