Nové knihy

Nakladatelství Práh připravilo pod názvem Nebarevné vzpomínky osobně laděnou knihu prozaika Martina Vopěnky. Autor, ročník 1963, si svazek nadělil k padesátinám. Vydal se v něm na průzkum svého raného dětství. „Osoby, místa i děje v této knize jsou skutečné. Avšak skutečné jenom do té míry, jak mohly uváznout v paměti dítěte," píše Martin Vopěnka a dodává: „Oficiálně jsem byl šťastné dítě. Slyšel jsem to odevšad: naše rodina je nejlepší ze všech rodin, můj tatínek nejchytřejší z učenců a československý socialismus s lidskou tváří nabízí lidstvu nejspravedlivější společenské zřízení. Copak se tomu všemu dalo nevěřit?" S odstupem času však tvůrce odmítá jakékoli laskavé retuše paměti. Zpátky se ohlíží, aby pochopil, nikoli aby se kochal a dojímal. S nezvyklou upřímností otevírá i záležitosti velmi bolestné, včetně komplikovaných vztahů ke svým rodičům a prarodičům. Jeho vzpomínky jsou nebarevné stejně jako doba reálného socialismu, stejně jako svět psychiatrické léčebny, do nějž byla nucena uchylovat se autorova maminka, a konec konců i jako chladná náruč příliš racionálního otce, světově uznávaného matematika. Všechny trýznivé skutečnosti jsou podávány bez hořkosti, věcně a střídmě, jako by autor předkládal čtenáři fotografické snímky své paměti. A jestliže se ptá, zda se minulost dá „dodatečně ztratit", nemusí si v tomto ohledu dělat starosti. Jeho odvážný pohled zpět jej neproměnil v solný sloup a neposlouží jenom jeho dětem, jak v závěru naznačuje, ale může inspirovat i mnohé autorovy vrstevníky.

Z dalších nových knih připomeňme např. básnickou sbírku PODvraty z pera psychoanalytika Romana Telerovského. „Když hlavou, tak do zdi," píše hned v úvodu autor, který nezapře svůj surrealistický rodokmen. Stanislav Dvorský ke knize poznamenává: „Jedním z víceméně tajných a důležitých podtémat každé skutečné poezie je zkoumání, odkud se bere poezie a co to poezie je." A právě zkoumání imaginace, ohledávání kontur a hranic poezie se stalo leitmotivem nové autorovy sbírky, kterou vydalo Sdružení Analogonu.

Název následující novinky připomíná slovní spojení Dětská besídka, ve skutečnosti však jde o Dědskou běsídku, svazek patafyzických textů svérázného výtvarníka a literáta Ivo Medka Kopaninského. Optikou přestárlého dítěte, respektive dědka, nahlíží autor nejrůznější běsy, ukryté nejen v tradičních pohádkách, ale i v nedávné socialistické minulosti a v přítomnosti. „To Jan Noha nezplodil, Egon Bondy nespáchal. V tom případě to musel napsat sám život" - tak zní motto těchto lapidárních černohumorných textů, vycházejících v produkci nakladatelství Gallery.

Na konec kniha pro mládež. Napsal ji Clive Gifford, jmenuje se Příšerné dějiny smrti a grafikou i dikcí navazuje na edici tzv. „děsivých dějin". Vše truchlivé, spojené s lidskou konečností, nahlíží kniha s mile poťouchlým, mládeži přístupným cynismem. Může si to dovolit vzhledem ke svému zaměření na kuriozity, rarity a panoptikální výstřednosti. Knihu v překladu Tomáše Novotného vydalo nakladatelství Fortuna Libri. A mimochodem, že na 2. listopad připadá svátek zesnulých, asi všichni ví. Ale že předevčírem proběhl celosvětový den nemrtvých čili zombie, vám prozradí právě zmíněná kniha.