Rekonstruovaný Pavilon De la Warr v britském Bexhillu je zdarma přístupný návštěvníkům

Právě sedmý hrabě De la Warr se rozhodl přeměnit rurální vesnici v exkluzivní přímořské městečko. De la Warr, ač šlechtic, byl členem labouristické strany. V roce 1924, když mu bylo pouhých 24 let, se stal členem prvního labouristického vládního kabinetu Ramsayho MacDonalda. O devět let později byl zvolen za starostu Bexhillu a právě v jeho hlavě se zrodil nápad na výstavbu kulturního centra na mořském pobřeží. Nezůstalo jen u myšlenky, hrabě přesvědčil místní radu, která schválila jeho realizaci.

Pověřil Královský institut britských architektů (RIBA), aby vypsal a řídil mezinárodní architektonickou soutěž, do níž se přihlásilo 230 zájemců! Vítězi soutěže byli v roce 1934 vyhlášeni Erich Mendelsohn, v té době již známý jako autor Einsteinovy věže v Postupimi, a Serge Chermayeff. Architekti navrhli pavilon v moderním stylu Art Deco, byla to první modernistická stavba v Británii. Dodnes je jedním z nejlepších příkladů tohoto slohu na Britských ostrovech.

Jižní schodiště pavilonu zaujalo v roce 1936 i výtvarníka Laszlo Moholy-Nagye. |foto: Jaroslav Beránek

Již 12. prosince 1935 mohl pavilon slavnostně otevřít vévoda z Yorku s chotí Alžbětou. Vévoda tehdy netušil, že za pouhý rok usedne na britský trůn a že se z něj stane král Jiří VI. Elegantní pavilon stojí jen kousek od vznosné pobřežní kolonády, která byla dokončena v roce 1911, v roce korunovace Jiřího V., vévodova otce.

V pavilonu najdeme i dnes – přesně podle původních propozic – velký koncertní a divadelní sál pro 1500 diváků, menší konferenční sál pro 200 lidí, čítárnu a v neposlední řadě restauraci se sluneční terasou s výhledem na moře. Pozoruhodné je rovněž jižní schodiště, které zaujalo i výtvarníka a fotografa Laszlo Moholy-Nagye. Od roku 1936 se tento stánek stal místním kulturním centrem a vyhledávaným místem i zahraničních návštěvníků. Jeho další rozmach zabrzdila druhá světová válka, do pavilonu se nastěhovali vojáci.

Jedním z nich byl také pozdější komik a spisovatel Spike Milligan, který zde prodělal výcvik u dělostřelectva. „V Bexhillu u moře stál De La Warr Pavilion, pojmenovaný po lordu De La Warr Pavilionovi. Byla to hezká ukázka moderní budovy bez sebemenších architektonických kvalit. Pavilon otevřeli právě včas, aby mohl být vybombardován. Letoun, který pumu svrhl, byl údajně předem najat Královským institutem architektů; pilotoval ho sir Hugh Casson a u pumového zaměřovače seděl John Betjeman,“ napsal svým sarkastickým způsobem v prvním dílu své „autobiografie“, nazvaném Jak jsem přispěl k Hitlerově pádu. Připomeňme, že Hugh Casson byl významný britský architekt 20. století a John Betjeman anglický básník a vášnivý zastánce viktoriánské architektury. A rovněž je třeba zdůraznit, že ve skutečnosti letecká puma, svržená z bombardéru nacistické Luftwaffe, naštěstí pavilon jen lehce poškodila.

Poválečný osud pavilonu byl více méně rozpačitý. Zdálo se, že již nikdy nezažije takovou slávu jako ve třicátých letech. Teprve v roce 1986 byl prohlášen za chráněnou kulturní památku. Na počátku 21. století se dočkal rozsáhlé rekonstrukce a sedmdesát let po svém dokončení, v roce 2005, mohl být znovuotevřen s mnoha původními prvky vnitřního zařízení. Vznikly rovněž prostory pro pořádání výtvarných výstav. Pavilon, který je zdarma přístupný, se tak dnes tyčí nad mořským pobřežím ve své původní kráse.

Pavilon byl postaven v polovině 30. let minulého století přímo u bexhillské pláže. |foto: Jaroslav Beránek

Ještě před rekonstrukcí, v roce 1992, si pavilon i samotný Bexhill „zahrál“ v jedné z epizod televizního detektivního seriálu Hercule Poirot. David Suchet v hlavní roli tu exceloval v dílu nazvaném Vraždy podle abecedy.

V loňském roce se na hraně střechy pavilonu houpal autobus –výtvarné dílo, které v rámci kulturní olympiády vytvořil britský umělec Richard Wilson, jenž se inspiroval filmem Italian Job z roku 1969. Červený „doubledecker“, který náš výtvarník David Černý „přinutil“ dělat kliky před českým olympijským domem v londýnském Islingtonu tak nebyl jediným „olympijským“ autobusem...

Výstavní prostory pavilónu jsou většinou věnovány expozicím současných britských výtvarníků. Například nyní, až do 20. října, se tu koná výstava, která představuje magický svět nových technologií. Jejím kurátorem je laureát prestižní Turnerovy ceny Mark Leckey. Ale v příštím roce, od 17. května do 13. července tu bude výstava prací německého výtvarníka Otty Dixe. Představí se tu jeho cyklus grafik z první světové války, takže tato expozice bude bexhillským příspěvkem ke 100. výročí vypuknutí prvního světového válečného konfliktu.

De La Warr PavilionMarinaBexhill-on- SeaEast SussexTN40 1DP

Elegantní pavilon stojí jen kousek od vznosné pobřežní kolonády, která byla dokončena v roce 1911, v roce korunovace Jiřího V. |foto: Jaroslav Beránek

Pavilon je zdarma přístupný denně od 10 do 17 hodin, v sobotu a v neděli až do 18 hodin.

Z Londýna se do Bexhillu dostanete nejpohodlněji a nejrychleji vlakem z nádraží Victoria nebo Charing Cross, cesta trvá necelé dvě hodiny. Z bexhillského nádraží je to pak k pavilonu jen asi deset až patnáct minut pěšky.