Letos se Polsko může pochlubit skutečně jedinečnými filmy
Na jaře mohli Poláci žasnout nad snímkem „Varšava 1935“. Ten je zval na trojrozměrnou procházku po městě ještě před tím, než ho za druhé světové války zničily německé bomby. Také nejnovější snímek Varšavské povstání mohl vzniknout jen díky moderním filmovým technologiím.
Sice nejde o trojrozměrný film, ale díky speciálním efektům, mohli polští tvůrci sestříhat ucelený snímek ze starých záznamů, které byly očištěny a kolorovány. Několik záběrů, které už byly Polákům představeny, působí dojmem, jako by se jednalo o hraný film, který byl natočen teprve nedávno. Jenom lidé, které je na plátně vidět, vypadají v dramatických scénách velmi věrohodně, byť nejde o žádné herce. Taktéž pozadí, na němž se jejich příběhy odehrávají, je skutečné.
Všechny záběry, které Poláci v kinech uvidí, ale vznikly v srpnu roku 1944. Tvůrci měli k dispozici celkem šest hodin černo-bílých, němých záznamů. Jednalo se o neseřazené krátké filmy, které náhodně zaznamenávaly život Varšavy během povstání. Devadesátiminutový snímek se z nich po dva roky sestavoval tak, že tým filmařů nejdříve lidi a události na záznamech identifikoval. Bylo nutné rozpoznat a určit místa, kde záběry vznikaly. Na základě toho pak scenáristé vytvářeli příběh. Následně se film koloroval, a to podle archivních záznamů či svědectví těch, kdo události ve Varšavě před téměř 70 lety pamatují.
Jediné, co museli filmaři dotvořit, byl zvuk. Najati byli odborníci, kteří odezírali, co lidé na záznamu říkají. Jejich slova pak byla nadabována. Sekvence, v nichž nebylo možné zjistit, co lidé říkají, pak dopsali scenáristi. Byla dokonce vytvořena zvuková banka výstřelů z tehdejších zbraní. Není tedy divu, že Poláci jsou prvními ukázkami z filmu nadšení. „Vše vypadá, jako by se jednalo o nákladný snímek z hollywoodské produkce,“ komentoval výsledek práce list Gazeta Wyborcza. „Jsme natolik zvyklí na černo-bílé záznamy z války, že jen těžko můžeme uvěřit. Ale nejsou to kulisy, jsou to skutečné události, opravdové ruiny a lidé, kteří v nich žijí,“ dodal deník.
Nejposlouchanější
-
Anna Beata Háblová: Víry. Románové podobenství o cestě k překonání strachu a ponížení
-
Antonín Přidal: Výstřel a spol. Rozhlasová groteska podle filmového námětu Vladislava Vančury
-
Zmizela a Strýček z nebe. Šumavské povídky Karla Klostermanna
-
Winterbergova poslední cesta. Železniční roadstory podle bestselleru Jaroslava Rudiše