Z Ruska

Ve čtvrtek 28. února uhasl v podivuhodném ruském městě Chanty-Mansijsku Duch ohně – tak se jmenuje mezinárodní festival filmových debutů, jehož zakladatelem a prezidentem je režisér Sergej Solovjev.

V rámci přehlídky (konala se už po jedenácté) velký zájem vyvolala prezentace fragmentů připravovaného filmu zkušeného režiséra Alexandra Mitty (ročník 1933) Chagal – Malevič, jehož téma odpovídá hlavnímu směřování festivalu: pojednává o vztahu učitele a jeho žáků a také o vzájemných vztazích několika generací filmových tvůrců.

Děj filmu Chagal – Malevič začíná v roce 1920 ve Vitebsku; Šagal (tehdy ještě s Š na začátku jména) ve funkci komisaře pro umění tam otevřel výtvarnou školu avantgardní malby a vyzval Maleviče, aby v ní přednášel. Ve filmu se objeví celá řada Malevičových obrazů, ale diváci marně čekají na ten jediný, který znají – totiž na Černý čtverec. Režisér to vysvětluje snahou vyhnout se banalitám a naopak sdělit o Malevičovi to, co není obecně známo.

Režisér Mitta pátrá po tom, co tyto dva absolutně rozdílné umělce navzájem přitahovalo; zkoumá jejich rozdílný přístup k vyučování a vyzdvihuje Chagalův lidský, málem kamarádský vztah vůči studentům. Další důležité téma je vztah Marka Chagala k jeho ženě; tu čekal nesnadný výběr mezi láskou a zradou.

Do role Chagala Mitta obsadil jednoho z nejperspektivnějších mladých ruských herců Leonida Bičevana. Maleviče hraje Anatolij Bělyj. Ve filmu debutují (ve významných rolích) čtyři herci – o Mittovi je známo, že pracuje s debutanty rád.

O tom, proč si vybral právě toto téma, režisér Alexandr Mitta na festivalu v Chanty-Mansijsku řekl: „Výtvarné umění mám moc rád. Daleko víc než film, ale nepodařilo se mi, abych se stal malířem. Mých oblíbených výtvarníků je něco přes sto a patří k nim jak Mark Chagal, tak Kazimir Malevič. Film o nich chci natočit už něco přes čtyřicet let. S prvním námětem jsem pohořel v době, kdy se u nás nesmělo o Chagalovi mluvit, protože namaloval obraz, na kterém stojí Lenin na jedné ruce. V mém filmu Sviť sviť, má hvězdo hraje Oleg Jefremov svérázného nemluvného malíře; to je moje představa Chagalova osudu, kdyby býval zůstal v sovětském Rusku.“