Nový autobiografický film Prameny života
V německých kinech se objevil nový autobiografický film Prameny života. Je filmovou adaptací původního románu Oskara Roehlera, který vyšel v roce 2011. Tříhodinový opus zahrnuje osudy tří generací v rozmezí od let druhé světové války do 70. let minulého století.
Ve filmu se rodina jmenuje Freytag. Představitel nejstarší generace je dědeček Erich, válečný veterán a bývalý člen NSDAP. Erich se vrací z války s názory ještě lehce dohněda zbarvenými – analogicky k uniformám SS – a tvrdošíjně dál kompletuje svou sbírku říšských poštovních známek. Brzo se chtě-nechtě stane – díky své prosperující továrně na výrobu zahradních trpaslíků – součástí německého hospodářského zázraku. Erich je jednou z mála osob, na které Oskar Roehler – ve filmu Robert – rád vzpomíná. Jeho dětství nebylo – až na okamžiky s dědečkem – zrovna šťastné a harmonické.
Jedna z filmových scén: Baby Robert leze k zavřeným dveřím, za kterými jeho excentrická matka-spisovatelka tluče do psacího stroje. „Ach ne, dej to pryč!“, křičí na svého muže, který jí zanedbané a opomenuté dítě s plnými plenami drží před obličejem.
Nechtěný a přebytečný – tak se Oskar cítil celé dětství. Jeho přelétavá a vrtošivá matka, spisovatelka Gisela Elsner, chtěla především pracovat na sobě a pro svou kariéru. Rodina pro ni byla dávno přežitým společenstvím, rodící matky přežitkem. Proto ji vyměnila za literární jeviště. A vskutku byla úspěšnější než její muž. Jeho četné literární pokusy jsou neúspěšné, nechce se spokojit s tím, že je dobrým lektorem. Zatímco sedí dny a týdny před psacím strojem s prázdným listem papíru, jeho syn bloumá bytem, ponechán osudu.
Skutečného i filmového Roberta zachránili prarodiče, kteří si ho vzali k sobě. Berlínský byt vyměnil za vilu v Norimberku a nejistotu a zanedbávanou péči za zájem. Vše co jeho matka odsuzovala, její rodiče ztělesňovali a vlastnili, veškeré symboly společenského postavení – vilu, Mercedes, šoféra.
I když je Roehlerův snímek místy rozvláčný, přesto se mu podařilo natočit velmi dobrý a umíněný film. Pohnuté a netypické dětství na pozadí již tolikrát popsaných a zfilmovaných historických událostí, které prezentuje neotřele jinak.
A my víme, že si režisér nic nevymyslel ani nepřibarvil – všechny události jsou doložené – jeho rodiče byli známé osobnosti.
Die Quellen des Lebens. D 2011. Scénář a režie: Oskar Roehler. Hrají: Jürgen Vogel, Meret Becker, Moritz Bleibtreu, Lavinia Wilson a další. 173 minut.
Nejposlouchanější
-
Imre Kertész: Člověk bez osudu. Svědectví malého chlapce o životě v nacistickém koncentračním táboře
-
Eduard Bass: Purkmistr z Podskalí. Příběh sirotka, který držel vorařské bidlo i život pevně v rukách
-
To jeli dva ve vlaku. Poslechněte si krátkou komedii Zdeňka Svěráka, který slaví 90 let
-
Srdce, kosti, petržel, šalvěj, rozmarýn, tymián, Art Garfunkel a Paul Simon pohledem Pavla Klusáka
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor

Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.