Nové knihy

Nakladatelství Petra Štengla vydalo básnickou sbírku už napohled poněkud zvláštní. Obálce vévodí fotografie chladicích věží jaderné elektrárny, nejspíše Temelína. Svazek se jmenuje Kapitalistické básně a je pod ním podepsán jistý Klement Václav Lakatoš. Tato mystifikace nám může připomenout sborník Židovská jména z roku 1949, v němž si autoři, včetně Egona Bondyho, zvolili židovské pseudonymy na protest pro vládnoucímu antisemitismu. Pseudonym Lakatoš může dnes svědčit o lecčems z naší doby. Knihu Kapitalistické básně uvádí nikoli jedno motto, ale je jich tu hned šestnáct, z nichž některá se navzájem popírají. „Začal jsem číst noviny jako poezii/ a najednou jsem jim začal rozumět,“ čteme v první básni, předznamenávající autorův zájem o aktuální dění, transponované ovšem optikou různých avantgardních poetik. Jako bychom tu našli koncept Bondyho totálního realismu, případně trapné poezie posunutý o více než půlstoletí, poučený navíc postmodernou či tzv. sémiotickým terorismem, který nerozpoutává válku, nýbrž fantazii. Texty, reflektující politiku, média či reklamu, jsou křiklavé co do formy a matoucí co do obsahu. „Miluj svůj kapitalismus“, „Reformy jsou nutné, musíme se chovat zodpovědně“, „Vezměte peníze chudým a dejte je bohatým...“, dekonstruuje autor dobová hesla včetně toho o vítězné pravdě a lásce. Některé básně mají podobu kvízových otázek, viz „Bůh stvořil člověka, aby a) žil, b) zvyšoval HDP“. Autorem této provokativní sbírky, jak lze vydedukovat z kontextu, je mladý bohemista Jan Kubíček, známý z nedávných polemik o angažovaném umění.

Ojedinělé pojetí poezie nabízí také svazek básníka Roberta Jandy Omamné odéry. Solitérní tvůrce kříží formální experiment s duchovním radikalismem Vysoké hry či prokletých básníků. Snaží se vykročit za jazyk, slova soustavně láme a drtí, u Jandy „do krve se oře“ a „luna“ a „nula“ si neustále vyměňují místa. Knihu, vydanou v produkci Krásného nakladatelství, uvádí citace z Artauda: „Žádnou filozofii, žádné otázky, žádné bytí, žádnou nicotu, žádné odmítání, žádné možná, nic než kadit, kadit, chleba okousat, kůrku vykrojit.“

Vladimír Holan, bibliotékář Boha – tak zní titul monografie francouzského bohemisty Xaviera Galmiche. Autorovým cílem bylo postihnout dynamiku Holanova díla v proměnách žánrů od orfických přes dokumentární a narativní formy až k metafyzickému existencialismu. Zároveň jeho dílo zasazuje do dobového kontextu a v řadě studií i drobnohledných interpretací ukazuje, jak byla Holanova poezie konfrontována s dramatickými událostmi 20. století. Knihu vydalo nakladatelství Akropolis.

Na konec jsem si nechal publikaci nazvanou Jak je udělán Gogolův Plášť a jiné studie. Jde o výbor z literárněvědných prací Borise Ejchenbauma, významného představitele ruského formalismu, souputníka Šklovského či Jakobsona. Autor se soustředil zejména na zkoumání prózy. Zajímají ho otázky organizace vyprávění, časové perspektivy, zvukové stránky uměleckého díla či vzájemný vztah mezi prózou a poezií. V překladu Hany Kosákové knihu vydalo nakladatelství Triáda.