Z Ruska
Víte, kdo je Nikolaj Koljada? Aktualitu z ruské kultury přináší Jana Klusáková.
Známý ruský dramatik a režisér Nikolaj Koljada oslavil 4. prosince 55. narozeniny. Koljada se sice narodil jako dítě pracovníků zemědělského sovchozu na hranicích Kazachstánu a Ruska, ale herectví vystudoval ve Sverdlovsku (dnes opět Jekatěrinburg), a toto uralské město navzdory doslova světové popularitě neopouští, přičemž odolává i velmi lukrativním nabídkám ze západních metropolí. Nikolaj Koljada se proslavil na začátku 80. let, kdy jednu z jeho takzvaně čechovovských her uvedl moskevský Sovremennik.
Po jejím úspěchu Koljada dálkově absolvoval moskevský Institut Maxima Gorkého (obor próza) a během následujících dvaceti let napsal devadesát her; s některými uspěl v Evropě i ve Spojených státech. Koljadu uvádějí i naše divadla: například hry Murlin Murlo, Polonéza Ogiňského, Amigo.
Od roku 1994 přednáší Nikolaj Koljada na Katedře činohry v Jekatěrinburgu; se svými žáky zde založil tzv. Uralskou školu a především Koljada-těatr neboli Koljadovo divadlo, ve kterém pořádá bienále inscenací vlastních her – s mezinárodní účastí. Nikolaj Koljada je nepřehlédnutelná jekatěrinburgská osobnost: mohutný muž s ťubětějkou na hlavě a zvučným basem bydlí v domě se smečkou koček a jednou želvou a je uznávaným vůdcem bohémy sverdlovského kraje.
Na oslavu jeho 55. narozenin se sjeli Koljadovi žáci, kolegové a obdivovatelé zeširoka zdaleka. Koljadovo divadlo nedávno od města dostalo novou budovu zkrachovalého kina, která se nejprve musí za spoustu peněz zrekonstruovat; soubor proto zatím hraje ve svém unikátním dřevěném domě, který se krčí uprostřed typické sovětské zástavby. Z malého jeviště je to k první řadě diváků pár centimetrů a už nyní se ozývají hlasy, že tahle populární malá scéna nemusí (stejně jako nejedna před ní) přežít prověrku provozu v kamenném divadle.
Zmíněného 4. prosince přijeli Koljadovi blahopřát i herci z pěrvouralského divadla – a Pěrvouralsk je malé město ve Sverdlovské oblasti. Sdělili obecenstvu, že Koljada nedávno přijel na jedno jejich představení, čímž jim takřka zázračně pomohl za pět minut dvanáct – divadlu hrozila likvidace. Jakmile se totiž vedení města dozvědělo, že jejich divadlo navštívil „samotný Koljada“, další děj se rozvíjel jako u Gogola či Saltykova Ščedrina: úředníci se přiřítili a s poněkud křivými úsměvy naslibovali zaměstnancům divadla hory doly...
Ale zpět ke Koljadovým narozeninám: oslavenec uvedl premiéru své hry z roku 2010 Velká sovětská encyklopedie (Bolšaja sovětskaja enciklopedija) – komorní příběh pro tři herce vyniká černým humorem. Divadelní recenzentku Polinu Michajlovovou zaujal mimo jiné monolog jurodivé Věrky (hrála ji hvězda Koljadova souboru Irina Jermolovová), ve kterém zazní věta: „Když jsem byla malá, táta do mě hučel, abych jedla hodně chlebových kůrek, že po nich rostou holkám prsa.“
Nejposlouchanější
Eduard Bass: Purkmistr z Podskalí. Příběh sirotka, který držel vorařské bidlo i život pevně v rukách
-
Balla: Velká láska. Opravdový milostný román, nebo nesmlouvavý a ironický pohled na současný svět?
-
Fjodor Michajlovič Dostojevskij: Idiot. Nadčasový příběh o víře, že dobrota může změnit lidská srdce
-
Srdce, kosti, petržel, šalvěj, rozmarýn, tymián, Art Garfunkel a Paul Simon pohledem Pavla Klusáka
-
Imre Kertész: Člověk bez osudu. Svědectví malého chlapce o životě v nacistickém koncentračním táboře
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A s poslední rozhlasovou nahrávkou Josefa Skupy? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka

Hurvínkovy příhody 5
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka