Z Ruska
Tři aktuality z ruské kultury přináší Jana Klusáková.
Ruský státní orchestr a dirigent Vladimir Jurovskij uspořádali v Moskvě koncem letošního října dva večery „podle západního vzoru“, jak píše ruský tisk: v obou totiž zazněla Mahlerova Pátá symfonie. Vladimir Jurovskij (ročník 1972) má pověst zodpovědného umělce a je oblíbený zrovna tak, jako ještě nedávno Michail Pletněv. Některé recenzenty to překvapuje, protože Jurovskij pravidelně zařazuje do programu současnou hudbu, přičemž před takovým kusem vždycky promluví k publiku. Před několika dny takto uvedl Třetí symfonii Valentina Silvestrova a odměnou byla soustředěná pozornost posluchačů, i když zřejmě pro všechny to byla skladba neznámá; symfonie Eschatofonia vznikla před padesáti lety a od té doby dodnes existuje jen jedna nahrávka ze 60. let, pořízená nikoliv v Rusku, nýbrž na Západě (italským skladatelem a dirigentem Bruno Madernou).
Vedení Ruské národní knihovny v Petrohradu oznámilo, že do února roku 2013 propustí 350 zaměstnanců (v zájmu optimalizace – tak se tomu teď v Rusku říká). Propuštěným knihovníkům by měly do dvou měsíců nabídnout novou práci jednotlivé městské obvody. Díky sníženým stavům by měl být zvýšen plat zbylým zaměstnancům, kteří dnes berou měsíčně 14 tisíc rublů (něco kolem devíti tisíc korun). Knihovna původně měla propustit 700 lidí, ale jejímu řediteli se podařilo polovinu z nich v práci udržet. O takzvané optimalizaci rozhodlo ministerstvo kultury; obdobné propouštění se plánuje i v dalších knihovnách po celém Rusku, včetně Ruské státní knihovny se sídlem v Moskvě.
Kolik našich posluchačů asi ví, kdo býval úderník? Čeština toto slovo přejala z ruského „udárnik“: úderník byl dělník, který svou frézu miloval víc než manželku, iniciativně překračoval stanovené výkonnostní normy a měl být příkladem pro ostatní. Tímto historickým úvodem přecházím k informaci o tom, že v ruské metropoli bylo před rokem v proslulém Domě na nábřeží v tichosti uzavřeno právě osmdesátileté kino Úderník; po čase probleskla zpráva, že v budově hodlá zřídit Galerii moderního umění prezident Kulturního fondu ArtKronika, sběratel umění Šalva Breus.
V těchto dnech Breus vystavuje v dosud nerekonstruovaných prostorách kina práce výtvarníků, nominovaných na Cenu Vasilije Kandinského – kteroužto cenu zřizuje jeho fond. Cena Vasilije Kandinského bude letos udělena po šesté. V minulých ročnících ji provázely větší či menší skandály: jednou ji obdržel nacionalista Alexej Beljajev, jindy kontroverzní skupina Vojna. Letos se mluvilo o nominaci pro skupinu Pussy Riot, ale organizátoři couvli s vysvětlením, že nebudou podporovat spor umění kontra politika. Na protest vzápětí ze soutěže odstoupil Igor Muchin a skupina Electroboutique. Šalva Breus o budoucnosti Úderníka, jehož rekonstrukce by měla začít přibližně za rok, říká: „Rekonstruovaná budova by měla vypadat jako v době vzniku, tj. v roce 1930, protože to, co tady má největší hodnotu, je genius loci.“
Nejposlouchanější
Eduard Bass: Purkmistr z Podskalí. Příběh sirotka, který držel vorařské bidlo i život pevně v rukách
-
Balla: Velká láska. Opravdový milostný román, nebo nesmlouvavý a ironický pohled na současný svět?
-
Fjodor Michajlovič Dostojevskij: Idiot. Nadčasový příběh o víře, že dobrota může změnit lidská srdce
-
Srdce, kosti, petržel, šalvěj, rozmarýn, tymián, Art Garfunkel a Paul Simon pohledem Pavla Klusáka
-
Imre Kertész: Člověk bez osudu. Svědectví malého chlapce o životě v nacistickém koncentračním táboře
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka

Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.