Filmové zpracování bestselleru Stěna
Román Marlen Haushofer vyšel v Rakousku v roce 1963 a stal se nejen bestsellerem, ale i kultem. Později byl přeložen do devatenácti jazyků (ne do češtiny, pouze do slovenštiny).
Julian Pölsler pracoval na adaptaci románu sedm let, dva roky cvičil svého psa Luchse, který ve filmu hraje hlavní „mužskou“ roli. Protagonistku filmové adaptace, výtečnou Martinu Gedeck, známe z filmu Životy těch druhých.
Stěna je příběhem nedobrovolné Robinsonky ve vysokých horách Štýrska. 45letá bezejmenná žena odjede na víkend s přáteli do hor do jejich lovecké chaty. Přátelé odejdou ještě tentýž večer do vesnice a nevrátí se. Naše typická městská hrdinka se je vypraví hledat – s jejich psem Luchsem, na vysokých podpatcích a ve světlých elegantních šatech po horské úzké stezce. Luchs, který běží vepředu, po chvíli zavyje a vrátí se se zkrvaveným čumákem: narazil do neviditelné stěny. Tato zátarasa se nachází v různých předělech k civilizaci. Nelze ji překročit, podlézt, rozbít nebo obejít. Martina Gedeck zůstává v horách odkázána sama na sebe.
Film je jakýmsi vizuálním deníkem – je vyprávěn retrospektivně – hlavní hrdinka čte ze svých zápisků po třech letech nedobrovolného pobytu v horách. Podařilo se jí přežít se psem, krávou a kočkou, o které se musí starat a které ji na začátku zachránili od realizace myšlenek na sebevraždu. Zodpovědnost za zvířata, která jsou na ní závislá a tudíž nutnost přežití, ji naučila vykonávat těžké práce, nejtěžší z nich je v očích vypravěčky lovit a zabíjet.
Filmová adaptace románu je kontrastem mezi dřívějším a nynějším životem a mezi vnitřními konflikty a „vnějším“ osudem bezejmenné vypravěčky. A to vše se odehrává na pozadí úžasné a nekompromisní přírody. Obrazy, které nám berou dech, herecký výkon, kterému nelze nic vytknout. Látka i prostředí, kterému by ve filmovém zpracování nutně hrozila kýčovitost a otřepanost. Nikoli u Juliana Pölslera. Na popsaném pozadí vykresluje režisér velmi decentně sílící vztah osamělé ženy k prostředí, v kterém se ocitla, k přírodě, kterou s úctou obdivuje. A nyní, po třech letech, už ani nezkouší, zda už třeba neexistuje možnost odejít.
Stěnu lze interpretovat mnoha rozličnými způsoby. To je jistě jeden z důvodů obrovské popularity tohoto románu. Jako ke kultu se k němu hlásí feministky stejně jako ekologická hnutí.
Ať tak nebo tak. Faktem zůstává, že snímek – díky režisérově koncepci a hlavním představitelům – Martině Gedeck, bavorskému barvíři Luchsovi, přírodě – a také trochu zásluhou Johanna Sebastiana Bacha, jehož hudba film podmalovává – patří bezesporu k povedeným filmovým adaptacím.
Die Wand, Rakousko/Německo 2012. Režie a scénář: Julian Pölsler. Hrají: Martina Gedeck, Luchs. 108 minut.
Nejposlouchanější
Eduard Bass: Purkmistr z Podskalí. Příběh sirotka, který držel vorařské bidlo i život pevně v rukách
-
Balla: Velká láska. Opravdový milostný román, nebo nesmlouvavý a ironický pohled na současný svět?
-
Fjodor Michajlovič Dostojevskij: Idiot. Nadčasový příběh o víře, že dobrota může změnit lidská srdce
-
Srdce, kosti, petržel, šalvěj, rozmarýn, tymián, Art Garfunkel a Paul Simon pohledem Pavla Klusáka
-
Imre Kertész: Člověk bez osudu. Svědectví malého chlapce o životě v nacistickém koncentračním táboře
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A s poslední rozhlasovou nahrávkou Josefa Skupy? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka

Hurvínkovy příhody 5
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka