Bohemes v Grand Palais v Paříži

Právě tomuto tématu se věnovali poslední čtyři roky v Paříži a připravili velkolepou výstavu, která mapuje posledních pět set let bohémství ve výtvarném umění. Do pařížského Grand Palais nás zavede Marie Sýkorová, která se sešla s kurátorem výstavy nazvané Bohémy, Sylvainem Amicem.

Výstava Bohémy (Bohémství) představuje umělce posledních pěti století, kteří se ve svém díle věnovali bohémství a bohémskému způsobu života. Tedy lidí, kteří cestovali a přichází původně z východní Evropy na začátku 15. století. Představujeme malíře i spisovatele, které fascinoval potulný ale i svobodný způsob života těchto lidí. A tito velcí umělci posledních čtyř pěti století se právě v nějakém svém uměleckém období věnovali tomuto tématu. Výstava tak začíná díly Leonarda da Vinci, Georgese de la Tour, Franse Halse a nechybí Camille Corot, Gustave Courbet, Manet, Renoir, Van Gogh, Picasso… Všichni tito velcí umělci byli okouzleni tématem bohémství.

Výstava Bohemes v Grand Palais v Paříži |foto: Marie Sýkorová

Původní myšlenka se postupně přeměnila a umělci takovým nespoutaným způsobem života vlastně chtěli žít sami a na vlastní kůži tuhle nespoutanost zažívat, i když to mnohdy znamenalo žít velmi chudě a mizerně. Ale jak je patrné, tak pro jejich umělecké chápání to bylo nezbytné. Taková, dá se říct, umělecká bohéma se projevila někdy kolem 30. let 19. století, poprvé u malířů jako Eugene Delacroix nebo Gustave Courbet. Ale i u básníků jako Charles Baudelaire, nebo i skladatelů jako Franz Liszt. Takže se nám vlastně představuje několik umělců, kteří vědomě žili na pokraji chudoby, aby změnili umělecké chápání. Vlastně díky tomu se pro ně vžilo pojmenování bohémové, protože oni sami se záměrně rozhodli žít nuzným a chudým životem tak, aby docílili co nejpřesvědčivějšího uměleckého díla. Chtěli svým způsobem žít na okraji společnosti podobně jako tuláci a cestovatelé.

Původní představa o bohémství vychází z přírody. Kočovníky vidíme v těsném kontaktu s přírodou a svým způsobem nestrádá. Naopak bohémský umělec 19. století žije ve městě a ve velmi chudých podmínkách. Malíři tak vlastně chtěli lámat nějakou klasickou vizi o potulném a chudém životu. Chudý může být i ten, kdo žije ve městě a je malířem. Tento motiv o bezproblémovém uměleckém životě, najdeme hlavně ve francouzské společnosti první poloviny 19. století. Umělci měli podle tohoto systému žít a malovat to, co si společnost žádala. Pokud se někdo z tohoto sociálního kruhu vědomě vymanil, čekala ho jen chudoba a bída. Proto se tak často u těchto umělců objevují motivy nezdaru, psychických stavů, a samozřejmě sebevraždy.

Výstava Bohemes v Grand Palais v Paříži |foto: Marie Sýkorová

Výstavu jsme připravovali čtyři roky a představujeme na dvě stovky děl, která jsme svezli z celého světa. Ukazujeme opravdu velká jména světového malířství. Jako Leonardo da Vinci, Georgese de la Tour, Vincent van Gogh, Toulouse-Lautrec, Pablo Picasso a mnoho dalších. Můžu říct, že je to vůbec první výstava, která se takto komplexně věnuje tématu bohémství. A přitom je bohémství velice známé i v jiných oborech, jako je hudba nebo literatuře. Ve výtvarném umění ale ještě nikdy takhle představeno nebylo. Takže musím přiznat, že to byla opravdu velká dřina oslovit všechny světové galerie a zapůjčit tato známá díla. Hlavní umělecký záměr výstavy ale tkví v tom, abychom ukázali, že umělecká bohéma tak, jak ji známe, vycházejí právě z potulného, nespoutaného, kočovného života. Takže před bohémou byla vlastně fascinace kočováním.

Arthur Rimbaud je takovým majákem bohémy. Je to někdo, kdo absolutně přehodnotil umělecké vnímání bohémství. Jeho báseň Bohéma, kterou napsal ve věku pouhých šestnácti let, představuje bohémství ve své naprosté přirozenosti. On sám ji prožívá jako absolutní nespoutaný tulák, jako kočovník bez peněz a o hladu. Dokládá to třeba část verše …mojí hospodou je Velká medvědice, kde popisuje, jak spal bez střechy nad hlavou. Naprostá bída a nuzný život mu ale vlastně byly klíčem k napsání jedné z nejkrásnějších básní světové poezie. Je neskutečné, že bída, hlad, zima i chudoba kompletně změnily vnímání jeho doby.

Výstava Bohemes v Grand Palais v Paříži (kurátor Sylvain Amic) |foto: Marie Sýkorová

Rukopis Rimbaudovy Bohémy po básníkově smrti schoval Stefan Zweig a následně věnoval Britské národní knihovně. Ta ho také na výstavu Bohémy zapůjčila. V pařížském Grand Palais jej spolu s dalšími dvěma stovkami děl můžete vidět až do poloviny ledna příštího roku.