Z Ruska
S několika aktualitami z ruské kultury přichází Jana Klusáková.
Ruská kulturní obec se už teď připravuje ke sto padesátému výročí narození Konstantina Sergejeviče Stanislavského, ruského herce, podnikatele, režiséra, divadelního teoretika, pedagoga a spoluzakladatele divadla MCHAT. Den D nastane 17. ledna příštího roku. MCHAT s předstihem uspořádal v polovině října týdenní festival „Lekce Stanislavského pokračuje“, na který se sjely soubory z několika zahraničních divadelních škol, každá se svým představením.
Divadelní vědec Anatolij Smeljanskij, dobře známý i u nás, uvedl diskusi na téma „Herecká metoda v období po Stanislavském“. Na začátek roku 2013 je ohlášena premiéra dokumentární hry s pracovním názvem Mimo systém (Vně sistěmy). Hru o metodě, kterou Stanislavskij prosazoval, nastuduje režisér Kirill Serebrennikov, ale herci ji nebudou používat. Postavami hry budou historické osobnosti; prostě lidé, kteří ve své době udávali (nikoliv tón), milovali a hráli divadlo, píše Alexej Filippov v kulturní rubrice deníku Nězavisimaja gazeta.
Bronzový pomník ruského barda a básníka Bulata Okudžavy, jemuž by letos 9. května bylo 88 let, stojí v Moskvě na Arbatu mezi domy číslo 45 a 47; za pomníkem jsou lavičky a stylizovaná brána průjezdu. Ta skutečná se nachází asi o sto metrů dál před domem číslo 43. Okudžavova rodina tu bydlela nejprve v dřevěném přístěnku a pak jim přidělili jeden pokoj v původně třípokojovém bytě ve třetím patře půdní nástavby. Bulat Okudžava tu bydlel až do šestnácti let; pak se přestěhoval k příbuzným do Gruzie, do Tbilisi. Ale Arbat 43 je dodnes považován za jeho moskevský domov, i když Okudžavovo muzeum bylo zřízeno v Peredělkinu, spisovatelském městečku nedaleko Moskvy.
Každý rok 9. května se na Arbatu scházejí obdivovatelé Okudžavovy tvorby a zpívají písně, které zná dodnes celý bývalý Sovětský svaz, ale které už nehrají rozhlasové stanice a nezní ani v televizi a na estrádních pódiích. V devadesátých letech byl zmíněný rozdělený byt na Arbatu (podle původních plánů) znovu spojen. Několikrát změnil majitele; ten dnešní, cizinec z Evropy, si byt pronajímá za 150 tisíc rublů měsíčně (současný kurs: 100 rublů rovná se 60 korunám). Minulost spojená s Okudžavou majitele bytu nezajímá – důležitá je dobrá adresa v centru Moskvy. O zdejší byty mají zájem ti, kdo na ně mají. Z původních rodin, které tu žily po několik generací, už nezbyl na Arbatu nikdo.
Filmovou produkci americké společnosti Metro Goldwyn Mayer uvádí řvoucí lev. Filmy sovětského Mosfilmu po léta uváděla monumentální plastika Věry Muchinové Dělník a kolchoznice. Moskevská Galerie moderního umění zve (od poloviny října) na výstavu „Divadlo Věry Muchinové – Neznámé stránky sochařčiny tvorby“. Expozice připomene, že tato mimořádná umělkyně začínala v roce 1916 u Tairova v Komorním divadle jako scénografka, bohužel nerealizovaná. Až v roce 1944 se uplatnila ve Vachtangovově divadle se scénou a kostýmy pro představení Elektry, jak dokládá současná výstava, která potrvá v moskevské Galerii moderního umění do 2. prosince.
Nejposlouchanější
Eduard Bass: Purkmistr z Podskalí. Příběh sirotka, který držel vorařské bidlo i život pevně v rukách
-
Balla: Velká láska. Opravdový milostný román, nebo nesmlouvavý a ironický pohled na současný svět?
-
Fjodor Michajlovič Dostojevskij: Idiot. Nadčasový příběh o víře, že dobrota může změnit lidská srdce
-
Srdce, kosti, petržel, šalvěj, rozmarýn, tymián, Art Garfunkel a Paul Simon pohledem Pavla Klusáka
-
Imre Kertész: Člověk bez osudu. Svědectví malého chlapce o životě v nacistickém koncentračním táboře
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka

Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.