Pohled do vězení s doktorem Bauschem

Joe Bausch si vypočítal, že dodnes strávil za mřížemi dvanáct let. Když se sečtou všechny hodiny a připočtou přesčasy a občas soboty a neděle, vydá to na toto, z vězeňského hlediska, vysoké číslo. Tahle doba odpovídá trestu za těžký zločin. Joe Bausch je však ve vězení dobrovolně a rád a hlavně má tu výhodu – může je kdykoliv opustit, je totiž vězeňským doktorem. Joe Bausch není pouze lékař, má ještě druhé povolání – herec. Jedna z rolí, v které ho viděli snad všichni Němci, je role patologa v kolínském Místě činu.

Lékařem v kriminále je dvacet pět let. Za tu dobu toho zažil mnoho – kromě běžných onemocnění více než padesát sebevražd, automutilace, násilí a vydírání a den co den hypochondrii a simulaci. Ale také mnoho pacientů s vážnými psychickými poruchami, které nelze ve vězení vyléčit. Padesát procent těžkých zločinců těmito poruchami trpí - pro zajímavost mimo vězení má obdobnou diagnózu pouze pět procent lidí.

Autor publikace nepopisuje pouze anamnézy a diagnózy svých pacientů, ale vysvětluje i leckteré vězeňské fenomény, počínaje tím nejzákladnějším: neexistující kliky u dveří. Vysvětluje také, jaký význam mají pro vězně zvuky zvonících klíčů – znamenají pro ně orientaci v čase a prostoru – hodiny ve vězení ztrácejí smysl. Nikdo nikam nepospíchá.

Joe Bausch líčí také chování a zvyky určitých skupin vězňů a vysvětluje, jak a proč jsou si manažeři a drogově závislí za mřížemi tak podobní. Ve speciálních kapitolách píše o vězeňských hierarchiích, vnitřních procesech a všemožných závislostech, které pobyt ve vězení komplikují. Píše o vydírání, donášení, o strachu některých vězňů ze společných cel a jiných ze samotky. Když jsem tyto kapitoly četla, měla jsem dojem, že se za století chování vězňů – tak jak je znám z literatury – moc nezměnilo. A proč také – na faktu odejmutí svobody se nezměnilo také nic.

Další kapitoly knihy věnuje Bausch tématu extrémních rozdílů mezi kriminalitou žen a mužů a srovnává počet odsouzených – v Německu připadá na 70 tisíc odsouzených mužů pět tisíc odsouzených žen a u těch se jedná převážně o drogové přestupky.

Autor také kritizuje nedostatky v německých věznicích, které jsou způsobeny především malým počtem personálu, který je špatně zaplacený a tudíž nemotivovaný. Zaměstnanci vězení nemluví cizími jazyky, což je v tomto prostředí samozřejmě problém.

Celkem tedy velmi zajímavá kniha, napsaná z nového a neobvyklého úhlu pohledu.

Joe Bausch: Knast. Nakladatelství Ullstein, Berlín 2012. 282 stran.