Výstava Davida Nashe v Kew Gardens
Londýnskou botanickou zahradu Kew Gardens obohatily v letošním roce skulptury britského sochaře Davida Nashe.
Právě nádherné rozlehlé prostory Kew Gardens jsou ideálním místem prezentace jeho tvorby. Nashovy práce však nejsou instalovány pouze v otevřením prostoru, ale také v jednom z největších skleníků na světě, v Temperate House. Další část, zejména menších dřevěných soch, ale také jeho přípravné skici a kresby jsou vystaveny v The Shirley Sherwood Gallery of Botanical Art, která je první galerií svého druhu, jež se věnuje umění, mající vztah k botanice. Galerie byla v areálu Kew Gardens otevřena v roce 2008.
Výstava skulptur Davida Nashe je navíc ojedinělá v tom, že v průběhu svého trvání je doplňována jeho dalšími pracemi. Pro jejich tvorbu vznikl přímo v Kew Gardens otevřený ateliér, který sám sochař nazývá „dřevolomem“. Až do konce září tak mohou návštěvníci zahrady pozorovat výtvarníka přímo při práci se dřevem. Přesněji řečeno ti, kteří mají štěstí, protože David Nash netvoří ve svém „dřevolomu“ každý den. Od října se pak nové skulptury stanou součástí výstavy. Podle slov samotného výtvarníka jsou Kew Gardens ideálním místem pro instalaci jeho prací. „Fascinuje mne dívat se na svá díla v džungli. Umístit je mezi stromy, z nichž vznikly,“ prohlásil.
David Nash se narodil 14. listopadu 1945 v městečku Esher v hrabství Surrey. Ve školních letech však všechny své prázdniny strávil ve vesnici Ffestiniog ve Walesu, kde pomáhal při různých pracích v lese, vlastněném jeho otcem. Tam se zrodil jeho vztah k nejrůznějším druhům stromů, jeho láska ke dřevu. Výtvarné umění studoval nejprve na Brighton College (1959–1963) a poté na Kingston College of Art (1963–1967). Léta vzdělávání zakončil postgraduálním studiem na Chelsea School of Art v letech 1969 až 1970. V roce 1999 se stal voleným členem Royal Academy of Arts, o pět let později, v roce 2004, jej královna Alžběta II. vyznamenala Řádem Britského impéria.
Během svého dosavadního čtyřicetiletého tvůrčího života vytvořil David Nash ze dřeva více než 2000 skulptur. Pro svou tvorbu využívá zásadně dřevo z již „mrtvých“ stromů, postižených bouřemi, bleskem nebo nemocemi. Jeho práce vlastní přední světové galerie včetně Guggenheimova muzea, Tate Gallery či Metropolitního muzea v New Yorku. Na přelomu let 2010 a 2011 bylo několik jeho prací vystaveno rovněž v místě sochařům zasvěceném – v Yorkshire Sculpture Park.
Současná sochařská výstava není prvním příkladem toho, že botanická zahrada Kew Gardens poskytuje své prostory také výtvarnému umění. Již v roce 2005 byly její trávníky i interiéry skleníků zpestřeny desítkami skleněných skulptur amerického výtvarníka Dala Chihulyho. Tehdejší výstavu nazvanou Skleněná zahrada: Chihuly v Kew obdivovalo během sedmi a půl měsíce (skončila 15. ledna 2006) na 860 tisíc návštěvníků.
Stejný úspěch zaznamenala výstava Moore v Kew. Od 15. září 2007 do 30. března 2008 bylo vystaveno v areálu botanické zahrady 28 soch jednoho z největších sochařů 20. století Henryho Moora. „Socha je uměním pro volné prostranství. Potřebuje denní světlo, sluneční paprsky. Pro mne je pro ni nejlepším umístěním příroda, která jí ještě umocňuje. Raději bych měl svou sochu umístěnou v krajině, téměř v jakékoli než vně nebo uvnitř té nejhezčí budovy, kterou znám,“ napsal v roce 1951 Henry Moore. Kew Gardens mistrovo přání tehdejší výstavou bezezbytku splnila. A stejně souzní s mnohými botanickými unikáty i současné práce Moorova následníka – Davida Nashe.
Výstava David Nash v Kew Gardens je v The Royal Botanic Gardens přístupná až do neděle 14. dubna 2013.
The Royal Botanic Gardens Jednu z nejstarších a největších botanických zahrad na světě – Kew Gardens – najdeme na rozhraní londýnských čtvrtí Kew a Richmond. Její oficiální název sice zní The Royal Botanic Gardens, ale téměř nikdo jí neřekne jinak než Kew Gardens či zkráceně jen Kew.
Toto království flóry založila roku 1759 princezna Augusta, matka pozdějšího krále Jiřího III., jako zahradu pro exotické rostliny. O deset let později tam bylo více než 3400 druhů rostlin. V letech 1772 až 1819, když ji vedl sir Joseph Banks, jenž nechával přivážet rostliny z celého světa, se Kew Gardens staly proslulými.
Pod vedením sira Williama Jacksona Hookera (byl prvním oficiálním ředitelem v letech 1841 až 1865) a jeho syna Josepha Daltona (1865–85) se zahrady staly centrem vědeckého výzkumu a mezinárodní výměny rostlinných druhů. Roku 1840 „věnovala“ královna Viktorie Kew Gardens národu a na počátku 20. století se rozšířily na dnešní plochu 120 hektarů. Na listinu UNESCO se Kew Gardens dostaly v červenci 2003.
V zahradách pěstují téměř 34 tisíc druhů rostlin a stromů i neuvěřitelných 600 odrůd trav. K nejvíce obdivovaným patří sbírky orchidejí, sukulentů, tropických kapradin a rostlin z Austrálie. Herbáře Kew Gardens obsahují na sedm miliónů rostlinných druhů, představujících 98 procent světové flóry. Knihovna vlastní přes 130 tisíc kusů archiválií, periodik, grafik a kreseb.
Na své si Kew Gardens nepřijdou jen milovníci květin, ale i obdivovatelé viktoriánské architektury. Obrovský skleník zvaný Palm House, který navrhl roku 1848 Decimus Burton, se stal inspirací pro další stavby ze skla a železa, včetně proslulého Crystal Palace pro Velkou výstavu roku 1851. Burton je rovněž autorem dalšího skleníku – Temperate House z roku 1860. Najdeme tu i stavby mnohem starší, třeba Pagodu, věž vysokou téměř 50 metrů, již nechal v letech 1757–62 v čínském stylu postavit sir William Chambers, nebo Kew Palace pocházející ze 17. století. V něm pobýval v době své duševní choroby Jiří III., tam také zemřela jeho žena, královna Charlotte. Příkladem moderní architektury je naopak Zimní zahrada princezny z Walesu postavená roku 1987.
Royal Botanic Gardens, KewRichmondSurreyTW9 3AB
Botanická zahrada je otevřena denně od 9.30 hodin kromě 24. a 25. prosince. Do soboty 27. října 2012 je otevřeno do 18.00 hodin, od 28. října 2012 do pátku 1. února 2013 do 16.15 hodin a od 2. února do 23. března 2013 do 17.30 hodin. Skleníky se obvykle uzavírají půl hodiny před koncem otevírací doby.
Nejbližší stanice metra:Kew Gardens (District Line a Overground)
Informace:www.kew.org
Nejposlouchanější
Eduard Bass: Purkmistr z Podskalí. Příběh sirotka, který držel vorařské bidlo i život pevně v rukách
-
Balla: Velká láska. Opravdový milostný román, nebo nesmlouvavý a ironický pohled na současný svět?
-
Fjodor Michajlovič Dostojevskij: Idiot. Nadčasový příběh o víře, že dobrota může změnit lidská srdce
-
Srdce, kosti, petržel, šalvěj, rozmarýn, tymián, Art Garfunkel a Paul Simon pohledem Pavla Klusáka
-
Imre Kertész: Člověk bez osudu. Svědectví malého chlapce o životě v nacistickém koncentračním táboře
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka

Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.










