Nové knihy

Nakladatelství Havran vydalo memoárový román Matčin portrét v americkém rámu z pera Miklóse Vajdy. Maďarský spisovatel zde skládá střípky vzpomínek na život své rodiny v předválečné, komunistické i současné Budapešti. Americký rám z titulu dodává ději matčina emigrace po nástupu socialismu. V podstatě jde o příběh, který jsme ve Střední Evropě 20. století slyšeli už mnohokrát, ale v detailech, obměnách a jiných kulisách zasvítí absurdita minulého věku s novou naléhavostí. Vajdova matka pocházela z bohaté aristokratické rodiny, jeho otec byl známý židovský advokát. V době nástupu fašismu a rasových zákonů začíná pád této rodiny, která válku ještě přežila, ale mašinérie komunismu ji doslova zdrtila. Otec umírá, matka je po vykonstruovaném procesu uvězněna. Po propuštění utíká do Ameriky, kam ji však syn nenásleduje. Zvolil si, jak říká, „existenci literáta a nebezpečné třasovisko východoevropských literatur“. Velmi sporá setkání matky a syna, které od sebe dělí oceán, však vždy rozvíří tok vzpomínek. Jedinečnou optiku tvoří např. pohled autora coby chlapce, naivně vnímajícího dění ve válečném fašistickém Maďarsku. Nezvykle působí i paradoxy matčina exilu. Žena, jež odešla do Ameriky za svobodou, se zde svobody de facto dobrovolně zřekla, neboť podlehla vlivu jisté náboženské sekty. Knihu, doplněnou autentickou korespondencí se socialistickými pohlaváry, přeložila Anna Valentová.

Z dalších knižních novinek připomeňme např. autobiografii Sociologické hledání sebe sama, pod níž je podepsán francouzský sociolog Pierre Bourdieu. Jak z názvu vyplývá, nejde o klasický životopis, nýbrž o aplikaci autorových výzkumných metod na materiálu jeho života a práce. Setkáme se tu s mnohostí perspektiv, snahou o objektivizaci sebe samého, o postižení tzv. habitu, tedy dispozic a předpokladů v prostoru možného, v němž se utvářel autorův život. Knihu přeložila Jana Klokočková, vydalo nakladatelství Doplněk.

Malenisko – tak zní název poutního místa nedaleko Luhačovic a zároveň sborníku, který byl tomuto místu věnován. Přispělo do něj pětačtyřicet osobností, jež oslovil genius loci této oblasti. Najdeme mezi nimi např. spisovatele Antonína Bajaju a Ludvíka Vaculíka, básníky Jiřího Dynku a Pavla Petra, divadelníka Jana Antonína Pitínského, výtvarníka Petra Nikla a řadu dalších umělců, učitelů, kněží či prostě rodáků. Publikaci vydalo nakladatelství Mlčáčka, nazvané dle místní skály.

Na konec jsem si nechal svéráznou kuchařku, vydanou poprvé v roce 1917. Sestavil ji kulturní historik Čeněk Zíbrt a jmenuje se Česká kuchyně za dob nedostatku. Obsahuje recepty z časů nouze – „aneb kterak lze z lišejníků, bukvic, hlemýžďů a žab vyžíti“. Podle slov editorů je publikace stále aktuální, oslovit by mohla jak strávníky, kteří mají hluboko do kapsy, tak kupodivu i gurmány a také hledače alternativních životních stylů. Knihy vydalo nakladatelství Dauphin.