Serpentine Gallery: „Yoko Ono – Ke světlu“ a Pavilon 2012

I když do povědomí široké veřejnosti se Yoko Ono zapsala svým vztahem a posléze sňatkem (1969) s Johnem Lennonem, byla již dávno před tím, než se s ním v polovině šedesátých let minulého století seznámila, jednou z průkopnic konceptuálního umění. Právě John Lennon ji jednou popsal jako „světově nejproslulejší neznámou výtvarnici – každý zná její jméno, ale nikdo neví, co dělá“. Současná výstava v Serpentine Gallery však přesvědčivě dokazuje, že japonská umělkyně a mírová aktivistka je skutečně vynikající výtvarnicí.

Yoko Ono, Film č. 5 (Úsměv), 1968. |foto: © Yoko Ono

Vystavená díla představují vlastně průřez její dosavadní tvorbou od let šedesátých až po dnešek. Nechybí například ani její proslulý plakát War is Over z roku 1969. Prezentuje tu také svůj současný „úsměvný“ projekt nazvaný „#smilesfilm“, jehož se mohou zúčastnit lidé z celého světa. Stačí, aby poslali snímek svého usměvavého obličeje. „Dejte nám svůj úsměv. Miluji vás!“ řekla Yoko Ono. Výstava Yoko Ono: Ke světlu je v Serpentine Gallery přístupná do 9. září 2012.

Ještě před zahájením výstavy Yoko Ono vyrostl vedle galerie tradiční letní pavilon, od roku 2000 již dvanáctý. I když pro letošní architektonický počin by se spíše hodil výraz „vrostl“, protože pavilon navržený švýcarskými architekty Jacquesem Herzogem (* 1950) a Pierrem de Meuron (* 1950) a čínským výtvarníkem Ai Weiweim (* 1957) je z větší části vyhlouben do půdy parku. Oslovení tohoto tvůrčího tria nebylo v letošním londýnském olympijském roce náhodné. Právě oni navrhli Národní stadion (známý jako „ptačí hnízdo“) pro olympijské hry v Pekingu v roce 2008.

Letošní pavilon za soumraku. © Herzog & de Meuron and Ai Weiwei. |foto: © 2012 Iwan Baan

Pavilon tvoří kulatá kovová střecha, která je naplněna vodou. Vodní hladina tak vytváří jakési obří zrcadlo. Střecha, jež se vypíná jen 1,4 metru nad úroveň okolní země, stojí na jedenácti pilířích připomínajících dosavadních 11 realizovaných pavilonů od počátku vzniku projektu v roce 2000. Dvanáctý sloup reprezentuje současné architektonické dílo. Příjemný, uklidňující interiér je převážně z korku. Někdo možná může namítnout, že je škoda, že pavilon stojí u Serpentine Gallery vždy jen několik měsíců. Dočasnost akce je ale vlastně výhodou, protože autoři projektů se nebojí experimentovat, pavilon jim může sloužit jako jakási experimentální dílna.

Tvůrci letošního pavilonu jsou v Londýně již dobře známi. Ai Weiwei naplnil na přelomu let 2010 a 2011 obří plochu Turbínové haly v galerii Tate Modern porcelánovými slunečnicovými semínky. Čínským komunistickým režimem pronásledovaný výtvarník tehdy prohlásil, že „slunečnicová semínka symbolizují změnu. Dříve či později dojde v Číně ke změnám. Jednoho dne semínka vzklíčí,“ je přesvědčen Ai Weiwei.

National Stadium, Beijing, China |foto: © 2008 T&C Film AG

Jeho instalace se konala v jedné z nejpopulárnějších galerií moderního umění na světě – v Tate Modern, která byla pro veřejnost otevřena v roce 2000, tedy ve stejné době, kdy vznikl první pavilon u Serpentine Gallery. Autory návrhu na přeměnu a rekonstrukci budovy staré, již nepoužívané elektrárny v chrám moderního umění byli právě švýcarští architekti Herzog a de Meuron. Ročně do Tate Modern zavítá až k pěti milionům návštěvníků, dvojnásobek předpokládaného počtu, pro jaký byly prostory Tate Modern projektovány. Proto vedení galerie již před šesti lety rozhodlo o jejím rozšíření v podobě nové budovy. Projekt zadali osvědčenému švýcarskému týmu. Ten navrhl zcela originální, tak trochu kubistickou stavbu. Podle svých slov se švýcarští architekti inspirovali i sumerským zikkuratem, čili Babylonskou věží. Podle původních plánů měly nové galerijní prostory přivítat první návštěvníky v letošním roce. Kvůli finanční náročnosti se však projekt pozdržel, celá stavba má být dokončena až roku 2016. Letos byla dokončena alespoň první fáze výstavby – transformace původních palivových nádrží (Oil Tanks) na výstavní prostory.

Pavilon je velmi příjemným místem pro odpočinek... |foto: Jaroslav Beránek

Od 18. července do 28. října 2012 se tu uskuteční patnáctitýdenní festival performancí, výtvarných instalací i videoprojekcí. Zúčastní se ho více než 40 umělců z celého světa, například Ei Arakawa (Japonsko), Jelili Atiku (Nigérie), Nina Beier (Dánsko), Tania Bruguera (Kuba), Boris Charmatz (Francie), Keren Cytter (Izrael), Tina Keane (Británie), Anne Teresa De Keersmaeker (Belgie), Liu Ding (Čína), Jeff Keen (Británie), Anthea Hamilton (Británie), Sung Hwan Kim (Jižní Korea), Rabih Mroué (Libanon), Paulina Olowska (Polsko), Eddie Peake (Británie), Yvonne Rainer (USA), Lis Rhodes (Británie), Aldo Tambellini (USA) a Haegue Yang (Jižní Korea). Většina akcí, které jsou jedním z vrcholů kulturní olympiády, je přístupná zdarma.

...i pro různé schůzky a setkání. |foto: Jaroslav Beránek

Součástí kulturní olympiády je také i pavilon u Serpentine Gallery, v jehož příjemném interiéru mohou Londýňané i návštěvníci britské metropole odpočívat až do 14. října 2012.

Přehled dosavadních autorů letních pavilonů u Serpentine Gallery (v roce 2004 nebyl návrh na pavilon realizován):

Serpentine Gallery Pavilion 2000Zaha Hadid

Serpentine Gallery Pavilion 2001Daniel Libeskind

Serpentine Gallery Pavilion 2002Toyo Ito

Serpentine Gallery Pavilion 2003Oscar Niemeyer

Serpentine Gallery Pavilion 2005Álvaro Siza a Eduardo Souto de Moura s Cecilem Balmondem

Serpentine Gallery Pavilion 2006Rem Koolhaas s Cecilem Balmondem

Serpentine Gallery Pavilion 2007Olafur Eliasson a Kjetil Thorsen

Serpentine Gallery Pavilion 2008Frank Gehry

Serpentine Gallery Pavilion 2009Kazuyo Sejima a Ryue Nishizawa

Serpentine Gallery Pavilon 2010Jean Nouvel

Serpentine Gallery Pavilion 2011Peter Zumthor

Serpentine GalleryKensington GardensLondonW2 3XA

Galerie je otevřena denně od 10 do 18 hodin.

Nejbližší stanice metra:Lancaster Gate (Central Line)South Kensington (Circle, District a Piccadilly Line)

Informace:www.serpentinegallery.orgwww.london2012.com/festival