Cosmopolis v Cannes

Cosmopolis je spíše menším, osobním filmem, jenž si David Cronenberg natočil bezprostředně po velkém freudovském melodramatu nazvaném Nebezpečná metoda. Můžeme nabýt dojmu, jako by se autor vracel ke svým začátkům, ke statickým výstředním scénám s neprůhlednými kamennými tvářemi herců. Vypráví nám opět provokativní příběh o katastrofě, o nějaké destrukci, za níž stojí lidské sebeničivé pudy.

Don DeLillo – Cosmopolis |foto: Nakladatelství Odeon

Téměř po celou dobu filmu se ocitáme uvnitř luxusní limuzíny, kterou se osmadvacetiletý miliardář Eric Packer (ztělesněný hercem Robertem Pattinsonem) nechává odvážet k holiči neklidnými ulicemi New Yorku. Do auta k němu postupně přistupují jeho podřízení, experti, ale i ženy určené k milování. Všichni mají pro něj hodnotu výhradně nějakého účelu, funkce v jeho logicky a utilitárně zařízeném životě. Za okny pomalu ubíhá krajina ulic, v nichž demonstrují lidé proti ekonomické krizi, probíhá masový pohřeb oblíbeného rappového zpěváka. Kdosi usiluje Oscarovi zároveň o život. Nic z toho však nedoléhá do dokonale tichého a od reality izolovaného prostředí luxusního auta.

Jediný problém spočívá v tom, že se hroutí finanční sektor, zatímco juan útočí na dollar. Takže jak jde čas, mladý génius a zároveň asociální psychopat postrádající schopnost vcítění se do druhých tentokrát nevydělává své milióny, ale naopak je ztrácí. Jinými slovy, Cronenberg se pokusil nastínit obraz naší doby uctívající pouze úspěch několika jedinců, kult mládí, peněz a užitečnosti.

Eric snad reprezentuje obraz jednu z tváří ekonomické moci, založené na individualismu, samolibém konzumu a lidské nezralosti. Jeden z konfliktů filmu se odehrává mezi ním – analytickým mozkem, hledajícím neustále logická vysvětlení – a jeho přecitlivělé manželky na jedné straně a zoufalým vrahem na straně druhé. Ani jednoho z nich hrdina naší doby nedovede pochopit, protože nejednají racionálně, efektivně s touhou po zisku. Ženu marně nutí k tomu, aby s ním šla se milovat do hotelu, jak se to mezi manžely dělá. V dlouhém rozhovoru s člověkem mířícím na něj pistolí, se marně snaží přijít na kloub zoufalým pohnutkám, které vyvolávají v člověku chuť po pomstě, vztek, nenávist. Ale i v takovém okamžiku zůstává pouze sám sebou – brilantní analytikem, pro něhož je život pouhým dobrodružstvím či příležitostí k rozptýlení v celkové lhostejnosti a únavě. Důvodem, aby zažil něco, co dosud nepoznal – dokud to tedy alespoň půjde. Dokud se ten celý náš svět zcela nezničí.