Z Ruska

Také v Rusku vycházejí, díky neutuchajícímu zájmu čtenářů, četné knižní rozhovory s tzv. kulturními prominenty. Zvláštní místo mezi nimi zaujala novinka vydaná nakladatelstvím NIKEA ve spolupráci s pravoslavným časopisem FOMA.

35 uměleckých osobností tu více méně otevřeně hovoří o svém obrácení na víru. Kniha se jmenuje „Hvězdy o nebi“ – vybírám z ní dvě ukázky.

Herec Jevgenij Mironov (ročník 1966) napsal: „Nad postelí mé tety visely dva portréty: Lenin a Kristus. Ti dva formovali mé dětství. K víře jsem se dostal sám; bylo mi devatenáct, studoval jsem v Moskvě herectví a tíživé životní podmínky mne zřejmě vedly rovnou do chrámu. Jednak jsem neměl peníze, taky jsem netušil, kde získám práci a hlavně jsem se v té přerostlé Moskvě ztrácel. Křest jsem přijal v devatenácti. Přinutil jsem maminku a sestru, aby udělaly totéž. Ke zpovědi chodím, i když bych neřekl, že pomůže člověku zbavit se hříchu. Nyní to žádná lekce psychoterapie. Ale příprava ke zpovědi souvisí se spoustou důležitých věcí. Především musím být upřímný sám k sobě, musím se nad sebou důkladně zamyslet a uvědomit si, že čím víc si troufám, tím víc se vzdaluji Bohu. Za důležitou považuji i formu zpovědi, která mne nutí veřejně se ponížit: přijdu do chrámu, postavím se do fronty a pak prakticky přede všemi se svěřím se svými hříchy.“ Konstantin Kinčev, rockový hudebník, frontman skupiny Alice: „Moc dobře si uvědomuji, že rocková hudba je hříšná a světská záležitost. Nedělám si o tom žádné iluze a coby křesťan se cítím na území rockové hudby jako partyzán; taky bych mohl říci, že bojuji na nepřátelském území. Když jsem začal věřit, neuzavřel jsem se do sebe a profesi jsem nezměnil. Vytýčil jsem si úkol: prostřednictvím svých písní šířit svůj pohled na svět, který mi pomohl k jisté soustředěnosti, nesrovnatelné s tím, co předcházelo mému příklonu k pravoslaví. Upřímně přiznávám, že jsem si tři roky píchal tvrdé drogy – měl jsem je k snídani, k obědu i k večeři. Začalo to tím, že jsem se potřeboval zbavit nekonečné zničující únavy. Droga zpočátku pomůže. Ale brzy nastoupí období závislosti – a nová dávka už člověka neuvolní; bere ji jen proto, aby vůbec nějak fungoval. Co vám budu povídat – prakticky už nikdo z mých známých feťáků nežije. Fakt, že nejsem mezi nimi, považuji za zázrak. Když se mi podařilo zbavit se narkomanství, rozhodl jsem se, že přestanu pít. Ten popud přišel od novinářů. Přečetl jsem si totiž několik rozhovorů, které jsem poskytl totálně opilý: jednak příšerně vypadám, víc jako prase než jako člověk, a blábolím nesmysly o spáse, kterou údajně hledám v křesťanství. To mi otevřelo oči – věřím, že za minutu dvanáct,“ říká Konstantin Kinčev v ruské knize rozhovorů Hvězdy o nebi.