Omyly jedné noci – recenze přenosu NT Live

Goldsmithova hra z 18. století patří do zlatého fondu britské dramatiky (i když paradoxně potvrzuje fakt, že nejlepší britští dramatici pocházejí od nepaměti z Irska). Její inscenování ve vypracovaných dobových kostýmech a s lidovým puncem komediantství potvrzuje, že návrat ke klasickému plnokrevnému herectví je jedním z výrazných trendů současného britského divadla.

Mladý režisér Jamie Lloyd, ověnčený ve svých 31 letech několika Olivier Awards, má vedle seriozní činoherní práce zkušenost i v oblasti muzikálové. A to se v Omylech jedné noci výrazně odrazilo, děj je proplétán choreografickými a hudebními vstupy chóru služebnictva. Inscenace programově rezignuje na jakékoli aktualizace textu, nicméně trauma mladíků, kteří dokážou suverénně komunikovat pouze s ženami z nižších kruhů, nad nimiž cítí převahu, zatímco v kontaktu s příslušnicí vlastní společenské třídy doslova ztrácejí glanc a stávají se trapně koktajícími troskami, je nadčasové (navíc se tu prý Goldsmith vysmál svým vlastním problémům).

Jeho hra, reprezentující zřetelnou linii „komedií omylů“ od Shakespeara až po Wilda, má jednoduchou zápletku. Žena, aby získala lásku toho, jemuž je předurčena, musí se stát někým jiným – odtud i název She Stoops to Conquer (Ponížila se, aby zvítězila). Jeviště Olivierova divadla se pro toto představení proměnilo v starosvětský pokoj se stále plápolajícím krbem, na němž se odehrává příběh dodržující téměř dokonale klasickou jednotu místa, času a děje (autorem scény, stejně jako půvabných kostýmů je Mark Thompson).

Do příběhu jsme uvedeni dvojicí manželů Hardcastlových (Sophie Thompsonová a Steve Pemberton), kteří úmyslně přehrávají v šaržích komických starých. Ona je se svým mečivým hlasem a přehnanými gesty až půvabnou esencí lakomství a nesnesitelnosti, on svými stokrát omletými historkami z vojny a staromilstvím vzbuzuje shovívavý úsměv.

Komický, až kašpárkovský prvek přináší Tony, syn paní Hardcastlové z prvního manželství (David Flynn), venkovský budižkničemu, dospělé dítě, které využívá bezvýhradného obdivu své matky a věnuje se pouze hospodským radovánkám. Ukáže nám však nejen svou škodolibost, ale i dobré srdce.

Mladí pánové, kteří přijíždějí na (nechtěné) námluvy jsou Tonym mylně informováni o tom, že dům Hardcastlových je hostinec. Především Marlow (Harry Hadden- Paton) se tu – navzdory své pověsti plachého mladého muže – začne chovat velkopansky, neboť předpokládá, že za své peníze si zaslouží vzornou obsluhu bez odmlouvání.

Jeho přítel Hastings (John Heffernan) je v jednání umírněnější, a také prozíravější. Proto velmi brzy odhalí mylnost prvotní informace. To, že Marlow setrvává ve svém bludu, pomůže Kate Hardcastlové (Katherine Kellyová), aby získala muže malou intrikou. Zatímco jako své budoucí nevěsty si jí Marlow odmítl všímat, jako prostá sklepnice si získá nejen jeho pozornost, ale i lásku. Kellyová se pohybuje s přehledem v obou polohách, dokáže být elegantní, distinguovanou ženou z vyšší společnosti, ale i rozvernou sexy sklepnicí, která není ordinérní, má cit, cudnost, stavovskou čest i smysl pro humor.

Společně se sestřenkou, slečnou Nevilllovou (Cush Jumbo) vytvářejí sympatické duo dívek, které ze svého nepříliš emancipovaného společenského postavení dokážou vydolovat to nejlepší.

Uvedení této hry na scéně Národního divadla bylo diváky přivítáno se spontánním ohlasem. Ukazuje respekt tvůrců inscenace vůči klasickému dědictví a zároveň ochotu radostně si na scéně zařádit. Až mi přišlo líto, že u nás takhle s klasiky zacházet neumíme a snad ani nechceme.