Předměty všedního dne z Číny vystavují ve Frankfurtu
V rámci Čínského kulturního roku 2012 v Německu otevřelo frankfurtské MAK zajímavou výstavu čínské kultury všedního dne.
Pro tento rok je plánováno celkem 150 různých kulturních akci. Výstava ve frankfurtském Muzeu užitého umění (MAK) je jednou z prvních. Vznikla ve spolupráci s čínskou Popcorn Idea Factory z Pekingu, která vydává sérii katalogů o každodenní čínské kultuře. Pod souhrnným názvem Essentiale Chinese vyšly již monotematické publikace Čínský dům, Čínská kancelář, Čínská restaurace, Čínský život a v neposlední řadě Čínské věci. Ty jsou také předmětem frankfurtské výstavy se stejnojmenným názvem.
Málokterá země se v posledních 30 letech tak změnila jako právě Čína. MAK vlastní rozsáhlé a vzácné historické sbírky čínského umění. Ale současná čínská společnost je na Západě, dalo by se říci, velkou neznámou. Z denního tisku známe Čínu jako zemi extrémních protikladů: znečišťování životního prostředí na jedné straně a na straně druhé krajina, která je ještě stále rájem na zemi. Rostoucí počet milionářů a přibývající počet chudých, migrujících pracovních sil. Pověry a mýty a zvyšující se technizace země. A uprostřed toho všeho žije průměrný Číňan a pracuje, jí, pije, slaví a jezdí na kole nebo v autě. Právě on, jeho potřeby a hlavně předměty, kterými je od rána do večera obklopen a které používá, jsou námětem frankfurtské výstavy.
Všichni si jistě řeknou: Čína je přece všude, své výrobky vyváží do celého světa, skoro každý výrobce dříve nebo později dá zhotovit své zboží v Číně. Made in China čteme každodenně na etiketách oblečení, na hračkách, na výrobcích z oblasti techniky, na potravinách. Ale co je opravdu typicky čínské a co je vyrobeno a exportováno pouze pro nás, pro zbytek světa a na objednávku? Je to čínské zelí, tygří mast nebo jsou to čínské koláčky štěstí?
Hledáme zcela normální předměty, které každodenní čínský život usnadňují, zpestřují, doprovázejí a snad i trochu zkrášlují. Jedním z výborných příkladů, který najdeme na výstavě je drbátko zad, které Číňan v hovorové řeči nazývá bu qiu ren, což volně přeloženo znamená nikoho neprosit o pomoc. Nebo třeba plivátko, které jsme v Evropě kdysi také měli. Typicky každodenně čínské jsou také bambusové miniklícky, ve kterých Číňani již po staletí chovají cvrčky jako domácí zvířata.
Vidíme předměty a objekty z čínských domácností, kanceláří a veřejných budov. Mnohé z nich ztratily původní ideologický význam a staly se součástí každodennosti – například amulety s portrétem Maa. Vedle kuriozit typu speciálních dupaček pro kojence, kterým chybí podstatná prostřední část, nebo rikši v moderní plechové karoserii, ověšené tradičními čínskými lampióny, jsou zde vystavené nejběžnější předměty: všem velmi dobře známé gigantické termosky s květinovými motivy, obrovské kostkované tašky a vějíř z palmového listu. Ani elektrická plácačka na mouchy a čínské zelí nechybí.
Výstava Čínské věci velmi dobře dokumentuje, jak tato obrovská země na cestě k hospodářské velmoci 21. století žije v běžném, každodenním životě.
Nejposlouchanější
-
Imre Kertész: Člověk bez osudu. Svědectví malého chlapce o životě v nacistickém koncentračním táboře
-
Eduard Bass: Purkmistr z Podskalí. Příběh sirotka, který držel vorařské bidlo i život pevně v rukách
-
To jeli dva ve vlaku. Poslechněte si krátkou komedii Zdeňka Svěráka, který slaví 90 let
-
Srdce, kosti, petržel, šalvěj, rozmarýn, tymián, Art Garfunkel a Paul Simon pohledem Pavla Klusáka
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor

Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.





