Malířka Eva Frantová vytvořila vlastní verzi slavné Mony Lisy. Její Líza je škodolibá
V pražské Nové síni vystavuje pod názvem Žena z Marsu své obrazy, plastiky a kresby malířka a ilustrátorka Eva Frantová.
Malířku Evu Frantovou budou mnozí znát především jako ilustrátorku. Svými ilustracemi vyzdobila například Velkou knihu českých pohádek v podání básníka Pavla Šruta, ilustrovala i Pohádky bratří Grimmů, Francouzské pohádky a bajky Charlese Perraulta či půvabnou knihu Afrických pohádek.
V galerii Nová síň ve Voršilské ulici v Praze teď představuje pod názvem Žena z Marsu hlavně svou volnou tvorbu – vedle ilustrací k pohádkám i obrazy, kresby a plastiky.
K africkým plastikám ji inspirovaly ilustrace k africkým pohádkám. „Africké umění je tak neskutečně lapidární, výtvarné, zemité, že jsem se do toho zamilovala,“ vyznává se malířka.
Podněty Eva Frantová čerpala i z děl slavných autorů, například Josefa Čapka nebo Jana Zrzavého. „Když se dívám na Čapkovy obrazy, cítím, že jsem s ním spřízněná, až mám strach, když se potom dívám na jeho věci, aby se to v mých obrazech neobjevilo.“
Ovšem portrétní obraz nazvaný Líza je přiznaná výpůjčka nejslavnějšího obrazu Leonarda da Vinci, pojatá s velkou nadsázkou. „Chtěla jsem, aby měla škodolibý úsměv, byla i trošku ošklivá a dělala si z lidí šoufky,“ charakterizuje Eva Frantová svou Lízu.
Výstavu jejích obrazů, kreseb a plastik nazvanou Žena z Marsu si můžete prohlédnout v Nové síni ve Voršilské ulici v Praze do 16. února.
Nejposlouchanější
-
Anna Beata Háblová: Víry. Románové podobenství o cestě k překonání strachu a ponížení
-
Zmizela a Strýček z nebe. Šumavské povídky Karla Klostermanna
-
Winterbergova poslední cesta. Železniční roadstory podle bestselleru Jaroslava Rudiše
-
Antonín Přidal: Výstřel a spol. Rozhlasová groteska podle filmového námětu Vladislava Vančury

