Po 400 letech se do Prahy vrací „ztracený“ obraz: Madona s dítětem a muzicírujícími anděly

Obraz „Madona s dítětem a muzicírujícími anděly“ namalovaný na pražském císařském dvoře v letech 1606–1608, bude ve Šternberském paláci Národní galerie vystaven v těsné blízkosti "Růžencové slavnosti" Albrechta Dürera" až do října příštího roku. S kurátorkou výstavy Olgou Kotkovou natáčel Karel Oujezdský.

Jaký je příběh obrazu „Madona s dítětem a muzicírujícími anděly“?

Ten příběh je napínavý, pro nás se šťastným koncem. Návštěvníci si tento obraz mohou prohlédnout ve Šternberském paláci Národní galerie v Praze, v expozici starých mistrů. Vraťme se ale na počátek toho příběhu. Malíře Dircka de Quade van Ravesteyna si vybral Rudolf II., známý „lovec talentů“ a velkých děl starých mistrů. Dirck de Quade van Ravesteyn přišel do Prahy v roce 1589, jeho malířský talent se plně rozvinul až tam. Byl dvorním malířem. Co to znamená? Měl jisté výsady, nemusel například platit odvody cechu, nemusel být v cechu, mohl volně navštívit císařské sbírky. To bylo velké privilegium, a jak vidíme právě na tomto obraze, opisoval od děl starých mistrů, které Rudolf II. měl ve svých sbírkách.

Asi není náhodou, že jste obraz pověsili vedle Dürerovy Růžencové slavnosti?

Přesně tak, když se podíváme na ty dva anděly s loutnou, vidíme, že van Ravesteyn od Dürera doslova opisoval. Anděla s loutnou si od velkého norimberského mistra jednoduše půjčil.

Co byste řekla o provedení obrazu, jeho kompozici?

Je zajímavé sledovat, jak byl ovlivněn kompozicí Dürerovou. Dirck de Quade van Ravesteyn byl ale muž své doby, povahou a založením ho ovlivnila manýristická estetika. Tam, kde si Albrecht Dürer počínal v duchu pořádkumilovnosti, příslovečné pro německé mistry, Dirck de Quade van Ravesteyn si počíná velmi uvolněně, hravě. Do obrazu tím vnesl dynamiku, rozruch.

Půjčil si také ty Dürerovy andělíčky?

Těch je tam víc, podle mého názoru ti už jsou z jeho vlastní hlavy, s nimi se setkáváme už na jeho starších obrazech. Jenom ten jeden, s loutnou, je převzatý.

Ravesteynův obraz byl považován za ztracený. Kde se našel?

Byl pokládán za ztracený, tak se dostal i do světové literatury. Publikoval ho jeden z největších znalců rudolfinského umění, profesor z amerického Princetonu. Nebyl tak úplně ztracený, jen se nevědělo, kde se nachází. Byl totiž, jak už obrazy bývají, uložen v neznámé soukromé sbírce a sběratelé nestáli o nežádoucí publicitu. Obraz se vynořil až v okamžiku, kdy ho tehdejší majitel prodal a dostal se na umělecký trh. V zámoří si ho vyhlédl současný majitel, který ho půjčil do Prahy – šťastný konec – obraz se vrací na místo svého vzniku. Malíř působil přímo na dvoře Rudolfa II. Návštěvníkům můžeme nabídnout luxus, že jim ukazujeme obraz, který vzniknul ani ne kilometr odsud.

Máme u nás i další Ravesteynovy obrazy?

Ano, jeden vystavujeme ve Schwarzenbergském paláci ve sbírce Národní galerie v Praze. Další, ten nejkrásnější, je vystavený v obrazárně Královské kanonie premonstrátů na Strahově.