Děsivá vize sochaře Davida Černého
Sochař David Černý, „enfant terrible“ domácí výtvarné scény, už od počátku devadesátých let s humorem, ironií i nemilosrdnou nadsázkou komentuje dění v naší společnosti.
Vzpomeňme na jeho „kráčející trabant“, na růžovo natřený tank, svatého Václava sedícího na břichu chcíplého koně nebo na batolata slézající žižkovskou televizní věž.
Od konce minulého týdne můžeme v prostoru Galerie Kostka v Meet Factory na pražském Smíchově vidět pod názvem „Svoboda“ reinstalaci nového umělcova figurálního sousoší.
Při vstupu do ztemnělého prostoru nevidíme zpočátku téměř nic. Jen světla pronikající stoupající mlhou a teprve potom, až si oči zvyknou, zahlédneme jakési podivné torzovité postavy s pokroucenými údy, jež se při samé podlaze s velkým lomozem, trhaně a křečovitě otáčejí jako na rožni v jakémsi temném infernu. Možná postavy odsouzených, mučených, zavržených i vzpírajících se osudu.
Na to, jakou pozici dnes zaujímá autor této práce – sochař David Černý – na české výtvarné scéně, se Karel Oujezdský nejdříve zeptal kurátora výstavy Dušana Zahoranského.
„Svobodu“ si můžete v prostoru Galerie Kostka v Meet Factory na Smíchově prohlédnout do 18. září. Součástí doprovodného programu výstavy je ve čtvrtek 8. září od 13 do 19 hodin cyklojízda po „černé“ Praze, během níž vás David Černý provede místy, která poznamenal svou tvorbou.
Nejposlouchanější
Eduard Bass: Purkmistr z Podskalí. Příběh sirotka, který držel vorařské bidlo i život pevně v rukách
-
Balla: Velká láska. Opravdový milostný román, nebo nesmlouvavý a ironický pohled na současný svět?
-
Fjodor Michajlovič Dostojevskij: Idiot. Nadčasový příběh o víře, že dobrota může změnit lidská srdce
-
Srdce, kosti, petržel, šalvěj, rozmarýn, tymián, Art Garfunkel a Paul Simon pohledem Pavla Klusáka
-
Imre Kertész: Člověk bez osudu. Svědectví malého chlapce o životě v nacistickém koncentračním táboře