Kateřina Černá: Něco starého, něco nového, něco bílého, něco modrého, něco vypůjčeného
Galerie Smečky v ulici Ve Smečkách v Praze 1 otevřela v úterý večer výstavu obrazů, koláží, asambláží, grafik, autorských knih a panenek originální třiasedmdesátileté malířky, kreslířky a grafičky Kateřiny Černé.
Ta svou expozici, zahrnující výběr prací od konce padesátých let do současnosti, vybavila dlouhým názvem, obsahujícím radu nevěstě, co si vzít na sebe, aby bylo dosaženo manželského štěstí. Tedy: "Něco starého, něco nového, něco bílého, něco modrého, něco vypůjčeného".
Kateřina Černá studovala od roku 1957 do roku 1963 na Akademii výtvarných umění v Praze v ateliéru profesora Karla Součaka, kde jejími spolužáky a kolegy byl například Karel Machálek, Antonín Málek, Zdeněk Ryblka, ale i Naděžda Plíšková, Jiří Valenta a další. O stručnou charakteristiku rozmanité autorčiny tvorby požádal Karel Oujezdský kurátorku výstavy, historičku umění Naďu Řehákovou.
Nejposlouchanější
-
Anna Beata Háblová: Víry. Románové podobenství o cestě k překonání strachu a ponížení
-
Zmizela a Strýček z nebe. Šumavské povídky Karla Klostermanna
-
Winterbergova poslední cesta. Železniční roadstory podle bestselleru Jaroslava Rudiše
-
Antonín Přidal: Výstřel a spol. Rozhlasová groteska podle filmového námětu Vladislava Vančury
