Alena a Michael Bílkovi
9. červen 2009
Ambit kláštera bratří františkánů u kostela Panny Marie Sněžné na Jungmannově nástí v Praze zaplnily minulý týden figurální polychromované dřevěné sochy šestašedesátiletého severočeského sochaře a restaurátora Michela Bílka a grafické listy, obrazy a kresby jeho ženy - grafičky a malířky Aleny Bílkové. Michael studoval v letech 1964 až 1969 na Akademii výtvarných umění v Praze a už od sedmdesátých let se rozrůstá jeho soubor realistických polychromovaných dřevěných figur v životní velikosti. Ty vznikají v severočeských Petrovicích, kde oba umělci žijí a pracují. Karel Oujezdský si jako první pozval k mikrofonu Alenu Bílkovou a zeptal se jí, co přivezla do Prahy tentokrát.
Nejposlouchanější
-
Imre Kertész: Člověk bez osudu. Svědectví malého chlapce o životě v nacistickém koncentračním táboře
-
Eduard Bass: Purkmistr z Podskalí. Příběh sirotka, který držel vorařské bidlo i život pevně v rukách
-
To jeli dva ve vlaku. Poslechněte si krátkou komedii Zdeňka Svěráka, který slaví 90 let
-
Srdce, kosti, petržel, šalvěj, rozmarýn, tymián, Art Garfunkel a Paul Simon pohledem Pavla Klusáka