Sochař Jan Hendrych - zápasník s hmotou
Ještě do neděle 26. dubna je v Galerii Benedikta Rejta v Lounech otevřena výstava figurálních soch významného českého sochaře Jana Hendrycha (73), profesora Akademie výtvarných umění v Praze a Akademie výtvarných umění v Banské Bystrici. Je to výstava svým způsobem pozoruhodná, protože ještě nikdy nebyly Hendrychovy figurální plastiky, ty velké i ty komorní, vystaveny ani v takovém počtu, ani v takovém pro sochy šťastném a příjemném prostorovém a barevném rámci, jaký vytváří právě lounská Galerie Benedikta Rejta, jejímž autorem je architekt Emil Přikryl, vedoucí ateliéru architektury Akademie výtvarných umění v Praze. Jan Hendrych se narodil v roce 1936 v Praze, v letech 1955 až 1961 studoval sochařství na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze u profesorů Josefa Wagnera a Jana Kavana a v letech 1964 až 1967 aspiraturu na Akademii výtvarných umění u profesora Karla Hladíka. Počátkem 60. let se krátce zabýval strukturální abstrakcí a ve druhé polovině šedesátých let se přiblížil záměrům nové figurace.
Jeho tvorba se od té doby odvíjí ve dvou polohách: na jedné straně jsou to figurální plastiky v životní velikosti i v komorním pojetí, odrážející psychické a životní situace člověka, na straně druhé abstraktnější symbolická témata dveří, klecí, bran a mostů. Současná lounská výstava nám ukazuje Jana Hendrycha především jako figuralistu, vycházejícího v mnohém, díky svým restaurátorským zkušenostem, především z české barokní tradice. Karel Oujezdský-hovořil se sochařem Janem Hendrychem 12.března mezi jeho sochami v Galerii Bendikta Rejta v Lounech. Zeptal se ho, jaká byla jeho sochařská cesta k lidské figuře.
Nejposlouchanější
-
Anna Beata Háblová: Víry. Románové podobenství o cestě k překonání strachu a ponížení
-
Fjodor Michajlovič Dostojevskij: Idiot. Nadčasový příběh o víře, že dobrota může změnit lidská srdce
-
Winterbergova poslední cesta. Železniční roadstory podle bestselleru Jaroslava Rudiše
-
Zmizela a Strýček z nebe. Šumavské povídky Karla Klostermanna
