Zběsilá jízda po hraně společenské korektnosti a humor černý jak plíce náruživého kuřáka

Děj představení zve diváky do světa médií, politických kuloárů, lobbistů, mocných korporací a filmového průmyslu. Tady se jako ryba ve vodě pohybuje hlavní hrdina hry David Buttler - mluvčí amerického tabákového průmyslu. Jeho pracovní náplní je vylepšit obraz cigaret v médiích. Role zkušeného manipulátora v jistém slova smyslu uhranula jeho představitele Vojtěcha Johaníka: „On dělá práci, kterou by většina lidí vůbec nezvládla, obhajuje něco, co je v dnešní společnosti bráno jako zlo a všichni se to snaží vymýtit. On používá velmi dobré argumenty, mluví o svobodě a demokracii, o právu rozhodovat o svém životě i o svých chybách.“

Děkujeme, že zde kouříte! |foto: divadlo Tramtarie

Jinou věcí je ale otázka etikyVojtěch Johaník jako syn novináře si při nastudování role velmi dobře uvědomoval i roli médií: „V tom světě jsem se pohyboval a tak alespoň tuším, jaké se tam dějí kličky a co je nutné trochu přibarvit, protože rozhoduje sledovanost a čtenost. Tam je důležité najít hranu, co je správné a co ne, pak už se to láme buď do bulváru, anebo do seriózního zpravodajství.“

Kdo je autorita a jak ovlivňuje masyHlavní hrdina, coby „ďáblův advokát“ je obratný, sebevědomý, pohotový, vždy nad věcí. Vše se ale změní, když se do televizní diskuze dovolá neznámý muž, který oznámí, že do jednoho týdne odstraní Davida Buttlera jako trest za to, jakou bolest způsobují cigarety světu. Hra není ale podle režiséra Vladislava Kracíka jen kouření: „Problém kouření je hlavním rámcem, ale jsou tam podle mne důležitější témata, jako je otázka svobody, morálky, vědomé manipulace s veřejným míněním. A přes to všechno, je to také velká legrace.“

Děkujeme, že zde kouříte! |foto: divadlo Tramtarie

Režisér Kracík chtěl původně děj umístit do českého prostředí. Nakonec si ale ze zjevných důvodů vybral Spojené státy, protože zjistil, že taková transformace v podstatě není možná. Hrdina příběhu se totiž potkává s lobbisty a politiky, a to by podle režiséra nebylo možné hrát bez nějakých zjevných konotací na současnou situaci a konkrétní postavy: „a to jsme my nechtěli, my jsme chtěli řešit otázku svobody a morálky jako obecnou.“