Je přání míru ve světě utopie, nebo možnost? Čapkovskou otázku si kladou po 80 letech v Pardubicích

„Tématem Bílé nemoci je neznámá nákaza, na kterou není lék. Dr. Galén ho vynalezne, ovšem v duchu Čapkovy humanity se pokusí o to, aby ze světa zmizela válka,“ říká dramaturg Zdeněk Janál. Začíná boj jednoho člověka proti všem vládcům světa. Hra nutí diváka k zamyšlení, zda je skutečně možné ve světě zajistit mír, anebo je to jen věčná utopie.

Hru Čapek napsal v roce 1937 jako ostré varování před nastupujícím nacismem, nese tedy jisté sepětí s dobou, v pardubickém divadle se proto pokusili na text podívat i trochu nově. V pardubickém divadle se režie ujal Mikoláš Tyc a o svém pojetí říká: „Zejména dnes mi připadá hodně aktuální to, co je vlastně normální, totiž, jak se chová normální člověk, rodina, jak funguje normální systém, protože každý z těch charakterů – pokud je skutečně můžeme nazvat charaktery, protože často to jsou spíš typy – je nějakým způsobem posunutý oproti tomu normálu, a tím pádem je celá ta hra trochu metaforou, jakýmsi velmi chytrým divadelním obrazem toho, jací jsme a jak se k sobě chováme.“

Karel Čapek: Bílá nemoc (Martina Sikorová, Ludmila Mecerodová, Jan Musil a Jiří Kalužný) |foto: Jan Faukner

Bílá nemoc je drama, nicméně režisér tvrdí, že žánr místy balancuje mezi komedií a tragikomedií: „Většina těch postav se k tragédii dopracuje proto, že degenerují z komedie. Nejlepší a nejobyčejnější je dr. Galén, který je ale tak skvělý a obyčejný díky tomu, že klade tak naivní otázky a díky tomu se může propracovat k tomu, že se dívá na svět zdravýma očima.“

Do role dr. Galéna obsadil režisér Milana Němce, role Maršála se ujal Martin Mejzlík. Scéna pardubické inscenace v Městském divadle je z dílny Petra Matáska, kostýmy navrhla Aneta Grňáková, hudbu složil Jiří Hájek. Druhá premiéra hry Bílá nemoc je ve Východočeském divadle v neděli 24. dubna od 19 hodin.