Psali, že je „teoretickým bubeníkem“, „měšťáckým intelektuálem“ a „komunistou asi tak jako kakadu dravcem“

Polemické a kritické články, recenze a zprávy postupují od nejranější recepce Teigových stanovisek spojených zejména se sdružením Devětsil a diskusemi o proletářské literatuře k podnětům poetistickým a surrealistickým; antologie se zaměřuje také na tzv. generační diskusi, v níž Teige hájí svobodu umělecké tvorby a současně se dosud – sám bezpartijní – vědomě podřizuje kázni a direktivám komunistické strany.

Václav Černý: Karel Teige: Surrealismus proti proudu „Co říkáte Teigově brožuře? Pro toho, kdo trochu sledoval vývoj surrealismu u nás a alespoň něco málo se o něj zajímal, je to čtení docela poutavé! Máš tu shrnuty boje, polemiky a sváry, jejichž nit se ti snadno ztrácela a mátla, když jsi je sledoval (a častěji nesledoval) v denním tisku několika stran a různých těch časopisech, které ti nepřijdou do ruky nebo je do ní nevezmeš. A je to líčení celkem, myslím, objektivní. Teige je jasný, přesný a ani dost málo hysterický, což je výborné. Jeho protivníci jsou v nebezpečí, že mu nezasvěcení čtenáři dají za pravdu ve všem všudy právě pro tyto kvality jeho podání a ducha.“

Čtení o Karlu Teigovi (obálka knihy) |foto: Institut pro studium literatury

"Každý, kdo se chtěl vyrovnat s Teigovými názory," připomíná editor svazku jan Wiendl, "nutně musel nějakým způsobem akceptovat hledisko internacionality, které bylo pro Teiga naprosto jedním z klíčových estetických, ale také dá se říct kulturně-politických kritérií."

A čím Karel Teige překročil obzor své doby?

„Snahou organizovat a formovat takové konceptuální zázemí moderního umění, které by se důsledně vztahovalo k mezinárodnímu kontextu a etablovalo podněty, které byla schopná česká umělecká scéna přinést v souvislosti s evropským soudobým děním, čili ten důsledný akcent na přenesení domácích produktů a uměleckých aktivit do širšího mezinárodního kontextu, internacionalizace domácí umělecké avantgardní scény, to je jistě jeden z klíčových momentů, na které pak umění v celé řadě druhů a postupů navazovalo,“ říká Jan Wiendl.

Čtení o Karlu Teigovi
Vize, realizace, divergence 1919–1938
Antologii uspořádal, úvod napsal a bibliografii sestavil Jan Wiendl
(edice Antologie, sv. 6)
2015, vyd. 1.
212 stran