Esej je pistole morálních autorit

„Román je dělo a esej, tedy pokus, je pistole morálních autorit, protože rozvíjí nezávislé kritické myšlení a segmentovaný pluralismus: v našem mozku vznikají nové spoje, paměťové stopy. To si uvědomovali už pět set let před naším letopočtem v Irsku: vstup do básnické školy vyváděl učedníka z otroctví.“

Přesto – dělo a pistole – došlo už „na zbraně“?„S tím jsem měl sám problém, když mě ta metafora napadla, jestli nepřistupuji příliš na militaristický slovník. Ale nakonec jsem usoudil, že ta doba je tak vyostřená, že si to snad mohu dovolit. Myslím, že je třeba silně protestovat proti banalizaci veřejného prostoru, která naši civilizaci nutí opouštět prostor, z něhož se vyvíjela a v okamžiku, kdy ten prostor opouštíme, tak opouštíme i sami sebe, jako by naše duše odcházela.“

Karel Hvížďala, Pokusy. Texty o uvízlých větách a lidech z let 2011-2014 |foto: Nakladatelství Euroslavica

Esej je cosi mezi prózou a básníUvízlé věty fungují jako přístaviště, od něhož esejista „vyplouvá“ a snaží se „otevřít stavidla sémantické řece, která musí plynout úplně volně, jak to ten žánr potřebuje. Esejistický žánr je něco mezi prózou a básní, a tudíž se musí mozek hodně očistit od slupek klišé, kterými je zanesen díky dennodennímu provozu. A teprve, když se tímhle člověk ´prohrabe´, teprve se může dotknout něčeho, co mu skutečně patří a co je jenom jeho.“