Pro velké i malé tohoto světa se v Litomyšli rozezní Vzkříšení

Hudba plná kontrastů a rozporů, hudba plná metafyzického hledání. Tak by se dalo popsat dílo rodáka z Kaliště u Jihlavy Gustava Mahlera, který se za svého života proslavil také jako dirigent. Mahler napsal celkem deset symfonií, které patří k pokladům světové hudby. Druhou z nich - Symfonii Vzkříšení - nastudoval pod vedením dirigenta Ondreje Lenárda Symfonický orchestr Českého rozhlasu.

Je to všechno jen strašlivý žert?Gustav Mahler interpretoval obsah a filozofický smysl svého díla takto: „Pojmenoval jsem prvou větu Tryzna, a chcete-li to vědět, je to hrdina mé 1. symfonie D dur, kterého zde pohřbívám a jehož život zachycuji z vyššího hlediska, v čistém zrcadle. Zároveň je to velká otázka: Proč jsi žil? Proč jsi trpěl? Je to všechno jen velký, strašlivý žert? Musíme tyto otázky nějak řešit, chceme-li žít dál, ba dokonce, chceme-li dál umírat! Ten, v jehož životě se ozvalo jednou toto volání, ten musí odpovědět; a touto odpovědí je poslední věta.

Co je tento život a tato smrt?Stojíme nad rakví milovaného člověka. Jeho život, zápasy, utrpení a touhy míjejí ještě jednou, naposledy před naším vnitřním zrakem. A nyní, v této vážné a hluboce otřesné chvíli, kdy jako příkrov odhazujeme všechen zmatek a tíhu všednosti, dotkne se našeho srdce strašlivě vážný hlas, který jsme v ohlušujícím shonu dne dosud vždy přeslechli: Co nyní? Co je tento život a tato smrt? Je pro nás trvání? Je to vše jen pustý sen, či má tento život a tato smrt nějaký smysl? A na tuto otázku musíme odpovědět, máme-li žít dále.

Gustav Mahler |foto: Česká televize

Bůh mi dá světélkoJímavý hlas naivní víry doléhá k našemu sluchu. Jsem od Boha a chci k Bohu zas zpět! Bůh mi dá světélko, bude mi svítit až do věčně blaženého života! Ohlašuje se poslední soud a valí se na nás celá hrůza soudného dne. Země se chvěje, hroby pukají, mrtví vstávají z hrobů a kráčejí v nekonečném průvodu mimo nás. Velcí i malí tohoto světa, králové a žebráci, spravedliví a neznabozi – všichni touží tam – hlas slitování a milosti doléhá strašlivě k našemu sluchu. Zní stále hrozivěji, všechny smysly nás přecházejí, upadáme do bezvědomí, když se blíží věčný Duch. Nyní se zjeví vznešenost Boží! Zázračné, mírné světlo nám proniká až k srdci – všechno je tiché a blažené! A hleď: není soudu, není hříšníků, není spravedlivých, není velkých ani malých – není trestu ani odplaty! Všemohoucí cit lásky nás prozařuje blahem vědomí a bytí.“

Symfonie č. 2 c moll Vzkříšení byla jako celek poprvé provedena 13. prosince 1895 v Berlíně. Monumentální vokálně-instumentální skladbu představí na Smetanově Litomyšli společně s orchestrem sopranistka Eva Hornyáková, mezzosopranistka Terézia Kružliaková, a také Český filharmonický sbor Brno.