S minulostí zúčtujeme; Neukáznění a neangažovaní; Nešťastná fotbalová legenda

Kolektiv mladých historiků zde předkládá komentovanou edici dvou dosud nezveřejněných písemností, odrážejících dějinné zvraty na pražské fakultě. První konvolut z roku 1971 popisuje dění na škole v období pražského jara. Tato tzv. Velká analýza z pera fakultních straníků měla sloužit coby oficiální interpretace „krizového“ vývoje na fakultě. Pro pedagogy se stala mytizovaným dokumentem, který skoro nikdo nečetl, ale který v sobě skrýval ohrožující materiál proti všem, kteří na fakultě v letech 1968 až 1969 působili.

A jaké čtení nám tato archiválie nabízí? Neradostné. Očerňování kolegů, udavačství, dezinterpretace, malost a alibismus. Příznačný je jazyk této zprávy: klasické floskule typu „eldorádo reakce“ či „klid na práci“ doplňuje válečný slovník - viz „dezerce“,„rozdrcení sil nepřítele“, dále medicínský diskurs s výrazy jako „zdravé jádro“ a „očista“ a nechybí ani odkazy na Písmo svaté. Doslova nehorázná je dehonestace Jana Palacha. Autoři nazývají Palachův čin důsledně sebevraždou. Podle nich „citově rozvrácený student se pokusil překrýt politickou motivací to, co si sám řešil“. Reakci na studentovo sebeupálení pak nazývají palachiádou sugerujíce jakousi plánovanou kampaň typu hilsneriády či heydrichiády. Druhý dokument, rehabilitační zpráva z roku 1992, odráží snahu vyřešit novou situaci „sametově“, „nebýt jako oni“. Tedy „přimět ty nemorální, aby sami pochopili, že musí opustit řady akademické obce“, říká tu s ironií Jiřina Šiklová.

Také další publikace dnešního přehledu se věnují nedávné historii. Neukáznění a neangažovaní - tak zní název studie o disciplinaci členů KSČ v 50. letech od historika Václava Kašky. Vnitrostranická disciplína byla v komunistických partajích pojímána jako jeden z klíčových prostředků k získání a udržení moci. Nezvyklý pohled do vnitřních mechanismů strany přináší Ústav pro studium totalitních režimů.

Tatáž instituce nabízí i katalog k výstavě Připraven k práci a obraně vlasti, která nedávno proběhla na pražské Staroměstské radnici. Expozice dokumentovala padesát let českého sportu v totalitní společnosti, tedy v období 1938-1989. Reflektován je zde např. proces s hokejovým mistry světa, časté emigrace sportovců, fenomén spartakiády, politické rozhodnutí neúčastnit se olympijských her v Los Angeles roku 1984 a další dobové události.

Sport a politika se proplétají i v posledním svazku. Je jím publikace Nešťastná fotbalová legenda, v níž Jiří Macků připomíná osud fotbalisty Ladislava Přády. Mimořádný talent i mimořádný bohém, jehož fanoušci obdivovali na stadiónech i v přilehlých hospodách, odehrál pouhých šest ligových a čtyři reprezentační sezóny. Poté byl za excesy vyloučen z armádního mužstva a tepláky sportovní vyměnil za vězeňské. Mezi lidmi se o Přádovi tradovaly různé legendy: třeba že v zápase se Sověty v 50. letech obešel tři hráči a brankáře, načež zaťukal na brankovou tyč jako na dveře a zeptal se, zdali je někdo doma, a pak teprve vstřelil gól. Knihu uvádějící mýty a fámy na pravou míru vydalo nakladatelství C & K.